Autor nežádá literární kritiku
když jsem ti přestala věřit
Když jsem ti přestala věřit
z šišek začaly růst záchytné body
nešlo projít náletem
shromažďoval houby do šiků
podél všech košíků byly jedovaté
smrk omoriku vidí jenom ti smělí
co přešli přes mršinu všimli si
a podali díru pro kosti
zemřelí nás ženou
a až jednou budu díra v zemi
s jemným popraškem jehličí
za ponkem bílý rum máta limetka a kostky ledu
ta díra bude dům a tam tě svedu
celou tou svou našňořenou nesmrtelností
tak jak jsi vždycky chtěl
dala jsem pokyn dravci
už přiletěl
Je to tak ... neumím to tak nádherně říct, ale vím, že je to pravda, tvůj kouzelný les žije 🙂 |
@Cukuleta: Tak teda... zírám, no... co všechno a hlavně jak! já někdy taky🐶 |
To si snad ani nezasloužím. Je fakt, že mi naskočila v lese, chystám se na borovicové šišky, tady dělají ve škole děti na vánoce ozdoby z přírodnin, tak pro malou. Mám už roky doma v Betlému Ježíška v půlce slupky ořechu... Všem moc a moc děkuji! Líp to napsat neumím.
|
procházím se jak po lese a jako malé lišky či bílé hříbky nacházím významy a souvislosti… skvělá báseň |
Dobrá báseň si zaslouží dobrý komentář, ale nedám dohromady nic, omlouvám se, mám hlavu tak prázdnou, tak jen, že jsem s potěšením četla .... |
Znovu se ukazuje, že nekuřák nemůže psát o kouření, kněz o sexu a abstinent o lahvi. Není k uvěření. A tak ten, kdo chodí les, může nechat sešikovat houby, prášit jehličí a přivolávat dravce. A když má schopnost to všechno uvidět, vykouzlí Švankmajerovský obrázek. |
Komentáře