takový objímající - všechny ty věci kolem nás  ... nejsou potřeba, ten čistý stůl moc. Na tvoje kousky už bych potřebovala šperkovnici :) ale občas brouzdám a vytahuju a znova se kochám - jako by byly moje :))

@Pavouk: Okenice bývají praktičtější. A neděsí arachnofobiky :-)

Tak to ano. :o)

@Philogyny: Okenice jsou fajn...a pavouci taky! :o)

Okenice bývají praktičtější. A neděsí arachnofobiky :-)

@Pavouk: Najednou vím, co na mých oknech tolik chybí. Sveřepé i nesveřepé. Prostě jen chybí. Dík.

Okenice jsou fajn...a pavouci taky!  :o)

Liduš, taky se ráda zasnívám, to je moje nejoblíbenější činnost, poslední dobou... :o)

@ukrytá v máku: Prostupuje... nacházím v ní... mnoho...

Když jsem ji psala, jako bych tam byla, zkusím podat fotku... :o)

@Cukuleta: Phil, moc krásná... a kam na to chodíš.. voda otlouká špačky, sveřepé okenice...

Cukuleto, dík a nechodím, mám to tak, že píšu na nějaký impuls, povětšinou a vyletí mi to samo. A pak musím škrtat a škrtat... :o)

@Kásim: naděje lehá na dně tůní ve slepém rameni znamení prosté je jak stín vrby nad břehem víš...

Kásime, děkuji za ty krásné verše. Připomněl jsi mi starého pána z LitWebu, vždycky mi psal pod ty moje básničky ty svoje, které byly kolikrát tak hezké, že mu říkala, proč si je nepodá jinde a on se smál. Měla ho moc ráda, psával krásné sonety. Mám ho v práci na nástěnce, nafotil se tenkrát s medvědem, měla jet do Prahy na čtení, ale nakonec se nekonalo, škoda. Pak už nechtěl...byl ze všech těch poetů tak nějak zklamaný, tenkrát mi ještě nedocházelo všechno, co mi řekl, to až později. Děkuji!

@Čudla: Pěkné/*

Jsem ráda, že se líbí, všichni jsou.... :o)

@Janina6: To je krásné povídání o naději... Ještě jsou potoky, kde se třou ryby? Ty, co znám (potoky), pomal...

Janino, vodoměrky máme i na zahradě, kapři se vesele třou, v potocích mi toto uniká, ale ty vodoměrky tu máme ve všech těch větších kalužích s trvalým bydlištěm... :o) A děkuji!

@Pandorka: Asi bych poznala, i kdyby to bylo anonymní. Opravdu hezký

Já, považuju si toho! :o)

Najednou vím, co na mých oknech tolik chybí. Sveřepé i nesveřepé. Prostě jen chybí. Dík.

krásná, člověk se při ní zasní

Prostupuje... nacházím v ní... mnoho...

Phil, moc krásná... a kam na to chodíš.. voda otlouká špačky, sveřepé okenice...

naděje lehá na dně tůní

ve slepém rameni

znamení

prosté je jak stín

vrby nad břehem

víš

každý hlas

je ozvěnou těch příštích

když o jezy

se vody tvoje tříští

v krůpějích mizí

rány našich vin

Pěkné/*

To je krásné povídání o naději... Ještě jsou potoky, kde se třou ryby? Ty, co znám (potoky), pomalu umírají. Mizí i vodoměrky.

Asi bych poznala, i kdyby to bylo anonymní.

Opravdu hezký