Vlasy

Každé dítě u nás ví, že vodník vychází z vody dokonale suchý a připravený vyrazit do společnosti - s tradiční výjimkou mokrého lemu kabátu. Podle toho kapajícího šosu ostatně vodníka v hospodě poznáte.

Hannes není výjimka z tohohle popření základní fyziky - až na vlasy. Ne že by snad v zásadě nedodržovaly vodnické dekorum, ale ve vlhku se mu prostě vždycky vlní a kroutí víc. Když vyjde z řeky. Když prší. Když je mlha. A taky když má mizernou náladu, protože vodník v mizerné náladě přirozeně přitahuje mizerné počasí a vlhkost vzduchu vzrůstá...

Z čehož přirozeně vyplývá, že Hannes v normální náladě vypadá celkem obyčejně, zato se vzrůstající naštvaností/trápením připomíná čím dál tím víc rozervané romantické básníky připravené recitovat vlastní básně za bouře na útesu. Nedá se s tím nic dělat a není tomu rád.

na obrazovém materiálu sledujeme fáze popsaného stavu:

1) věci jsou v pořádku

2) věcí jsou pod kontrolou

3) tisíciletá povodeň

Muzika

Hela je moderní žena. Toho času přirozeně nesmrtelná kouzelná bytost, ale do věku asi pětatřiceti let naše obyčejná současnice. Magický svět je fajn, ale některé věci jí prostě scházely, proto přišla na to, jak přimět mobil pracovat na čistou magii. Ne že by si měla s kým zavolat, ale dostala tak zpátky přístup k hudbě moderního světa.

To mělo za přímý důsledek hned dvojí  utpení.

Za prvé byla zásadní chyba ukázat tu hrající černou krabičku vodníkovi. Ten byl odjakživa pro hudbu ochotný překonat nemožné, ale tentokrát nemožné překonalo jeho. Nejen, že jím otřásla muzika spoutaná v čase navěky - nezapoměňme, že mezi první polovinou 19. století a nynějškem měl nevyžádanou existenční pauzu - ale rozsah toho, co všechno by si podle svého názoru měl dostudovat, se prostě nedal zvládnout. V zájmu udržení správy řeky a Hannesova duševního stavu mu byla ta věc po zralé úvaze zase odebrána a Hela musela slíbit, že ho tím vším provede ve strukturovaných a v čase rozložených lekcích. I vodníci někdy mají obsese.

Za druhé se Helin zvyk pouštět si hudbu k práci ve Včelíně rychle stal něčím, co se Stín naučil z hloubi duše nenávidět. Muzika je fajn. Podzemní černý Palác Strachu, kterým se rozléhá ABBA, je fajn výrazně méně.

Sušenky

Kdo čte důkladně ví, že Stín sice nepotřebuje jíst, ale nedá dopustit na čaj a sušenky. Dokonce před mnoha lety přiměl Palác, aby obojí produkoval v neomezeném množství. Čaj je vždycky bylinkový - vzhledem ke své dlouhé existenci Stín černý čaj považuje pořád ještě za novotu. Pokud jde o sušenky, tam se ale moderní receptury nebojí.

Ty s čokoládou vedou.

Pokud se Palác z nějakého důvodu urazí a rozhodne se to svému pánovi dát najevo, začne péct levandulové sušenky.

Proč levandulové? Protože levandule přispívá ke klidnému spánku a tím pádem je to to poslední, co by si Strach chtěl dát ke svačině...

Když se prohloubila krize ve světě duchů a Palác, do té doby hlavní křižovatka a tržiště celého tohohle světa, zůstal až na Stína pustý, vonělo to tam levandulí tři dlouhé roky.

Řekneme, že ke Stínovu chronickému pocitu viny a deprese to tehdy nepřispělo.

Kafe

Když jsme u nápojů: Samhainina přeslazená podzimní káva není jen sofistikovaným nástrojem na mučení Stína. Je to jediná věc, kterou Samhain přispěla k moderní podobě Halloweenu a je na ni hrdá. Osobně to považuje za jeden ze svých nejlepších nápadů: je to jako koncentrovaná podzimní sklizeň v jediném šálku kafe, za který smrtelníci platí nehorázné a naprosto nepřiměřené peníze jen proto, aby cítili „atmosféru podzimu.“ Je to prakticky sezónní obětina ve prospěch Jeseně. Navíc jí to chutná. Win-win na všech stranách.