srázy
Nemůžeš mi zkrátit rukávy nad kolena
pak mi vykukují kotníky jednotlivých prstů
a jména si chtějí honem honem hrát na slepou bábu
zvedni mě tam
kde plaví led rozvodněnou řeku
vmíchej slině horkost jílu / ledovou tříšť
bílý rum třtinový cukr limetku mátu
loudám se tam kde se nikomu nic neumí zdát
přišla
na podpatcích z broušeného skla
s plisovanou sukní
vracím se do svých starých básní a hledám svetr plný děr a blech
nejlíp hřál rýmu
vítr už dávno urval
mou levou okenici
druhá se zavřela a drží se zuby nehty svého pantu
v noci křičí
že jí táhne na záda
zahrada je plná divokých králíků a mlíčí
je plná mlčení
a nikdo ji nechce
nesnáším kožichy z živých zvířat
na mrtvých lidech
ti živí chodí nazí
mezi lopatkami krovky azyl
na chvíli
tvůj roztrhaný obličej na mých zádech
srázy
@Al Jal Úd: Krásná, jako vždycky Utápím se mezi řádky a mezi slovy Díky Asi budu taky plavčík… 🌞 Děkuji! |
@kort: indián za kožich aspoň poděkoval Plave jako ďábel a on je! Děkuju ti. 🥀 |
Je mi to velice velmi blízké, ta Hlubina myslím, z které to taháš a ať se to vrazí do jakéhokoliv mustru, přebývá co se nepoddá. Jo! |
Mezi srázy se člověk učí létat s křehkými krovkami na zádech.. Krásné to máte, pani.** |
@Pavouk: Jako vždy… silné obrazy. Třeba i orámované zbývající okenicí. Díky. Pavouku, já tobě taky díky a potažmo i za tu Hanu Hegerovou! 🥀 |
@lastgasp: Dokonalé! Jsem ráda, když text osloví čtenáře a kdo by nebyl, že… 🌞 |
@Safián: Pěkná báseň. Některé znaky ukazují na příslušnost k tzv. niterné lyrice, která je většinově žensko... Děkuji za přečtení, vylítlo mi včera večer a váhala, jestli mám podat ven. Asi vím, jak to myslíte. |
Pěkná báseň. Některé znaky ukazují na příslušnost k tzv. niterné lyrice, která je většinově ženskou záležitostí. A to k jejímu vývojovému stadiu, kdy už se nejedná jen o kupení abstraktních slovních spojení, jejichž cílem jsou sama tato spojení a jejich emocionální náboj. Funkci těchto spojení přebírají se stejnou intenzitou konkrétní obrazy. Spojení nepřímého vyjádření s přímým je osvěžující. |
Komentáře