Zemdlené paprsky
Zemdlené paprsky
Ve tmě nebouřné otvírám oči,
tápu svými prsty a hledám,
jsem v touze jak po snu,
kdy ráno chladivé má pozdrav dát.
Jsem v touze s prsy uštknutými,
hledám ve tmě hrstku světla,
alespoň paprsek slunce malý,
pro nemocný dech svých úst k osvěžení.
Jak tehdy jsem je znal svěží,
teplé a třpytivé paprsky žití,
slyším je, volají pojď a jdu,
vidím je zdáli, snad síly mně stačí.
Tu ozve se hlas bludnou tmou,
jsi u cíle, paprsky těmi se zhřej,
hřej své tělo v té tmě nebouřné,
otvírám oči a tápu svými prsty a hledám.
Kde jsou ty krásné tvořivé, teplé,
vidím jen studené matné světlo,
zelené, jak z hlubin vod zkalených,
vysílá do mne zemdlené paprsky rentgen.
Praha Hradčany, únor 1955
@Romana Romanova: Vy nikdy nesklenete, děkuji. Vám děkuji za přečtení a hodnocení. |
@Lída: Těžké téma, dobře napsané Díky za pochopení. Od té doby jsem těch zemdlených paprsků už dostal tolik, že se divím, že v noci nesvítím. |
Komentáře