Autor nežádá literární kritiku
možná spodní roh s potokem
archiv
Rozkročené skvrny keřů lemovaly baptistickou oblohu
černé ubývalo
nevím kdy mne začaly hřát tvé ruce
obraz byl ucelený plátno zasychalo
možná spodní roh s potokem
pořád se nechtěl zastavit ta voda zurčela
stál pod ním kýbl s hadrou
a louže se rozlévala dál
chyběly vodoměrky
ty co drží nad hladinou slunce
nevím kdy jsem tě opustila ale všechno už tu jednou bylo
v kulisách mozku dítě prosvítilo baterkou tmu
pak všechno smylo školní houbou na tabuli
po nebi pluly černobílé šmouhy
a dítě se smálo
zastavilo otočením vodovodního kohoutku potok
naházelo do něj ryby
do mělčiny
houbičky
mezi větrným kohoutem a nebem
vygumují slovem hlínu:
náhle obnažená zem
nasáklá k prasknutí pláčem války
i tím mým
kroky živých se křižují s mrtvými
kdo z nich vlastně jsem?
někde v dálce hřmí
je únor
míjíme se
u nor s plynovou lampou
rozkvetly vlčí máky
s tesáky
@Philogyny: Máme podobné vidění světa, řekla bych…🌹 Hodně obrazům ve Tvých básních rozumím... něčím jsou mi blízký. |
@Cukuleta: Mám.pocit, že mi některé obrazy utkvěly v paměti Mám to taky tak nějak, někdy přečtu báseň a za chvilku nevím, o čem byla, vrátím se a nic. A někdy zadrápne a nepustí se…🌞 |
@Lída: Ta je tak krásná, budu se k tomu obrazu vracet Lído, taky se potichu vracívám k některým básním a textům…💕 |
@Pavouk: Ta slova hned tak nebudu umět smýt ze sebe, ani houbou na tabuli, ani v černobílém stínu. Díky. Pavouku, já děkuju tobě a všem za to, že tu jste. 🌞 |
@ukrytá v máku: Pro mě hodně silný verše... Máme podobné vidění světa, řekla bych…🌹 |
@kort: bez vodoměrek je to na nic Už se zabydlely i v nové kaluži, vždycky přijdou, když je čistá voda. 🌞 |
hmm..** Dítě v nás ještě umí zastavit potok a sázet ryby do mělčin, ale zem pod nohama už pamatuje všechno. |
Ta slova hned tak nebudu umět smýt ze sebe, ani houbou na tabuli, ani v černobílém stínu. Díky. |
Komentáře