deli

6. července

Miniatury prozaické

32

31

14

*

o tichém odcházení

Černé ovečky


Babyland

Vzala jsem si něco lehčího. Všechno dostalo rychlejší průběh. Svlékání, horký dech, cesta tam, kam ses potřeboval dostat. Můj trn v patě zůstal na svém místě.

V Babylandu točila sličná šenkýřka s Mírou pivo. Loket opřený o výlevku, oči líně přejížděly po lokále. Na okamžik se zastavily u našeho stolu.

Šeptal jsi. Chvílemi skoro lkals. Celý den ses vysypával do mé sklenice, slovo po slově. Nechala jsem je dopadat na ubrus.

Za oknem postávaly malé černé ovečky. Toužila jsem zabořit prsty do jejich srsti, nechat si mokré čumáčky opřít o kolena. Chvíli sedět mezi nimi a nemuset nikomu rozumět.

Tvoje ruka mě nepouštěla. Stisk přitvrdil. Svěrací kazajka mívá někdy podobu objetí.

„Haló, slečno. Dvojitou whisky. Rychle, prosím.“

Ovečky se schovaly před zimou. Začalo drobounce sněžit.

Archiv

Po rozvodu si odvezla skoro všechno.

Knihy. Hrnky. Obrazy.

Nechala mu jen věci, které neměly cenu.

A vzpomínky.

Ty byly nejdražší.

Dlouho si myslel, že ho přestala milovat.

Až po letech pochopil, že to bylo složitější.

Milovala ho ještě ve chvíli, kdy ho začala nenávidět.

Nenáviděla ho za každé zklamání, které omluvila.

Za každý slib, který za něj dokončila ve vlastní hlavě.

Za všechny večery, kdy čekala, že si všimne její samoty.

Nevšiml.

Ne proto, že by byl zlý.

Protože byl zaměstnaný vlastním smutkem.

Jeho život nebyly prázdniny.

Jenže její také ne.

To pochopil příliš pozdě.

Jednoho podzimního dne našel ve skříni starou obálku.

Uvnitř byl seznam.

Nebyl to dopis.

Jen několik vět psaných její rukou.

Dnes jsem na něj čekala.

Dnes jsem mu to odpustila.

Dnes jsem to vzdala.

Datum za datem.

Rok za rokem.

Seděl s papírem v ruce až do setmění.

Poprvé neviděl konec jejich vztahu jako jednu katastrofu.

Viděl tisíce malých ran, které nikdo neošetřil.

A tehdy ho zasáhla ta nejhorší věc.

Nebyla to vina.

Nebyla to samota.

Bylo to poznání, že žena, kterou miloval, neumřela na jeden velký okamžik.

Umírala vedle něj celé roky.

A on si toho nevšiml.


AI hodnocení:  80 %

Texty s bolestnou přesností pitvají selhávání vztahů a nezvratné emocionální vyhoření. Zvolená úspornost slov plně hraje ve prospěch sdělení, otevírá prostor představivosti a dává mrazivě vyniknout vnitřnímu smutku. Jedná se o velmi vyspělé, koncentrované a čtenářsky zraňující literární dílo.

Silné stránky
  • Mimořádně intenzivní emocionální účinek

  • Minimalistický, ale silně evokativní jazyk

  • Hluboce odpozorovaná psychologie rozchodů

Slabé stránky
  • Rozdělení miniatur oslabuje dějový tah

  • Postavy jsou záměrně abstrahované od detailů

Doporučení
  • Zvážit jemné dějové propojení obou střípků

Podrobný rozbor...


Komentáře

deli

8. července, 19:38


Mario Balam

8. července, 9:35

1


kort

8. července, 7:49

1

okamžiky, co jsou důležité, když si je skutečně uvědomíme


Pavouk

8. července, 4:12

1

Díky.

Kolik z nás asi nikdy nenašlo tu starou obálku a kolik z nás nenalezlo odvahu ji otevřít a číst. Jsem dlouholetý samotář, přesto nevím, kde všude možná po mně zůstala nějaká blbá zjizvení.


blackbeeno3569

6. července, 21:39

2

@deli: Himlhergot, co se to tu děje? 😂 @Lakmell @blackbeeno3569

Odborný lingvistický pindy! 😂 ale už jsme se vynesli vedle! 😁


deli

6. července, 21:24

1

@Cukuleta: Deli, jsi skvělá spisovatelka

Ale ne. Rdím se. Nejsem.

Snazim se jen sem tam něco zachytit. Jako každý tady.

Dekuju, Cuk..❤️🌹


deli

6. července, 21:22

1

Himlhergot, co se to tu děje?

😂

@Lakmell

@blackbeeno3569


Lída

6. července, 20:53

1

Jako vždy skvěle napsané. Člověk málokdy hledá chybu u sebe, vnímá pouze chyby toho druhého..... humor je dobrý spojovací článek


Lakmell

6. července, 20:48

×1

1

@blackbeeno3569 : Grammar nazi kontra :) (promiň, ale zaujalo mě to natolik, že jsem se šla kouknout za AI - t...

Děkuji. :) Grammar nazi kontra kontra: :D (Já už toho nechám, jenom tady spamuji. Promiň deli.)


blackbeeno3569

6. července, 20:41

×1

1

@Lakmell :

Grammar nazi kontra :)


(promiň, ale zaujalo mě to natolik, že jsem se šla kouknout za AI - ta mívá v gramatice zlehka nepořádek :))


Dohromady, nebo zvlášť?

Konkrétní dotaz: Chci napsat větu

„Ještěže jsem ho našla"

• Je vhodnější psát ještěže dohromady, nebo zvlášt ještě že? Pokud je možné obojí, je mezi možnostmi nějaký rozdíl?

Odpověd: Muzete volit libovolne.

Podle IJP a v souladu s SSČ a SSJC jsou pro vyjádření uspokojení

(že nenastala nepřízniva možnost)

či

významu ,naštěstí, bohudík' podoby jesteze a jesté ze rovnocenné. Slovníky uvádějí příkladovou větu Ještěže

neprší /Ještě že neprší.

Doplňujeme, že vedlejší věty, které závisejí na částicích, tj. výrazech s oslabenou větnou platností, čárkou zpravidla neoddělujeme. Psaní s čárkou však rovněž není chybné.

Je proto možné psát: Ještěže jsem ho našla; Ještě že jsem ho našla i Ještě, že jsem ho našla.


https://dotazy.ujc.cas.cz/odpovedi/?id_odpoved=10162&filter=1



Cukuleta

6. července, 20:38

3

Deli, jsi skvělá spisovatelka


Lakmell

6. července, 20:34

1


deli

6. července, 20:30

2


blackbeeno3569

6. července, 20:09

2

@deli: Jo? Mam to jit někam patentovat?😂

Běž do toho, snad nedopadneš jako Jára Cimrman 😂


Lakmell

6. července, 19:40

2

@deli: Jo? Mam to jit někam patentovat?😂

Teď! Teď tady byl! Nějakej Marcel Carné...


8hanka

6. července, 19:31

2

...umírala vedle něj celé roky..A on si toho nevšiml....smutné, skvele napísané, našla som tu veľa podobného s mojim...


deli

6. července, 19:20

4

Dekuju všem za čtení a reakce.

Co k tomu říct, abych to moc nerozmazávala.

Neni to moje zkušenost, i když, svoje pocity v ní mám samozřejmě.

Týká se to mne velmi blízké osoby, ale to je jedno.

Ano, většinou je chyba na obou stranách. Neco se udržuje uměle, kvůli dětem, pověsti, rodině. Neco se muze udržet v přátelství, bez partnerství, některé páry tak funguji.

Dulezite je mluvit.

Muj muž mluví moc, ja uz ne. Dřív to bývalo naopak.🙂 Ale mame spolu humor. Spojovací prvek, kdyz ostatní selže.❤️

Zlomené srdce, to je fyzická bolest. A obvaz na nej se dlouho vyměňuje.


Janina6

6. července, 16:12

4

Výborně napsané ... ano, člověku se chce brečet. Jasně, že mi naskočily i některé vlastní vzpomínky a příběhy mých známých. Ono tohle tiché osamění vedle někoho, kdo vypadá, že je s tebou, bohužel není tak vzácným jevem. Říkám si, proč ale nepřišla slova? Jak si "všimnout", co si ten druhý myslí, když mlčí a všechno vypadá normálně? Kdyby řekla... Jenže říct něco nepříjemného vyžaduje odvahu. Risk, že přijde stejně nepříjemná reakce, konflikt. Chci jen poznamenat, že vina obvykle bývá na obou stranách ... :(


blackbeeno3569

6. července, 15:18

4

Poetický realismus. Existuje to? Jestli ne, myslím, že jsi to vynalezla :)


lastgasp

6. července, 15:01

×1

2

Heršvec to je síla, až bych brečel. Protože se mě to stalo taky, ale napsat bych to takhle nedokázal, jen bych lkal.  


gabi

6. července, 14:48

1

Prečítala som hneď dvakrát. Život, vzťahy...koľkí si nevšimnú

Opäť zaujalo *


Gora

6. července, 14:37

1

Tak to bývá. Stokrát nic... A napsala jsi trefně a výborně.


Květoň Zahájský

6. července, 14:32

1

Nerad komentuju smutné příběhy, ale jenom abys věděla - byl jsem tady. A rozuměl jsem. Možná i chápal.


Benetka

6. července, 14:11

1

Hmmm... Těžké psycho.

Ale píšeš neskutečně.


Došlo k chybě při načítání. To se může přihodit při potížích s internetovým spojením či při nahrání nové verze. Zkuste znovu načíst stránku 🗙

Připojení k serveru bylo přerušeno. Probíhá obnova připojení...

Připojení k serveru se zatím nepodařilo navázat... Zkusíme to znovu za s.

Připojení k serveru se nepodařilo navázat.
Zkontrolujte své internetové připojení a zkuste to znovu nebo načtěte celou stránku (F5). Pokud se jedná o výpadek na straně serveru, měl by být vyřešen zhruba do 30 minut.