Představení
Dlouho očekávané představení pro děti:-)
Kulturák na maloměstě hlučel, nabitý k prasknutí.
Alois si nervózně procvičoval prsty. Povytahoval jejich jednotlivé články, až pokřupávaly. Pohledem zkontroloval loutky ve staré proutěné bedně. Pár maňásků, rekvizity. Natáhl si cvičně na pravou ruku Kašpárka. Tak jako tak se potřeboval rozmluvit.
„Vy rrraraši, pijavice, vejlupci, p-š-t!“ zachrčel. Odplivl do umyvadla v rohu šatny. Sakra. Jde to, ale dře to. Holt únava hlasivek jako každej rok na Den dětí.
„Lojzo, jdeme?“ zaklepal na něho penzista, který představení provázel hrou na klavír. Alois mrsknul loutku do bedny.
Otevřel nakvašeně dveře. „ Tak jo. Jdeme na ně.“ S povzdechem navlékl kostým, pletenou vestu s jedlí na hrudníku, a vykročil tak razantně, jak jen mu dovolovaly krátké nohy.
„Tě pic, ten má náladičku, to zas bude pochcanejch,“ pomyslel si klavírista. Popadl koš a kráčel za Aloisem, zasloužilým umělcem.
Opona a potlesk. První pásmo písniček. Zvířecí zvuky, hudba, zvuky. Rambajs. Takový, že hlava třeští, v uších zaléhá.
Levé předloktí jako forbína, odkud promlouvá maňásek. Děti musejí mít fantazii, aspoň ty, které se horlivě hlásí a cpou na jeviště.
„Deset dětiček kolem šesti až osmi roků,“ vyhlašuje herec a hned vítá na pódiu dobrovolníky rozličnými zvuky. Děvčátka kvokáním, tlustější děti hlasitým chrochtáním – a rodiče se hrdě rozhlížejí – vida ho, Mistra, zasloužilého umělce! Právě našeho Lukýnka či Barču přizval k účinkování!
„Co dělá tvůj tatínek? Zedníka? Tak to má taky takovéhle kladívko,“ vytahuje z kapsy gumové a klepne namátkou osloveného hocha několikrát přes prsty. Chlapec sotva zadržuje slzy, ale maminka v první řadě se usmívá.
Děti se zhoufovaly jako vlaštovky kolem Mistra a společně recitovaly humornou básničku. Jakmile někdo zapomněl slova, přiletěl záhlavec, štípanec nebo herda do zad.
„Narovnej se, nemehlo, “ hraje s dětmi imitátor známé „chodí pešek okolo“ a co chvíli plácne spoluúčinkující přes zadeček bytelným pendrekem. Rozladěný klimpr provází kakofonii řehtání a kdákání, potlesku, smíchu a pláče. Atmosféra viditelně houstne, dostupuje vrcholu.
Mistr se opájí svojí mocí nad publikem a zároveň je nesnáší, ty smrady, rozmazlence, vysmáté ksichty, které se v bláhovém nadšení tolik podobají jemu, když jako pětiletý účinkoval v dětských filmech. Pokud ho do role nevybrali, zatancoval doma otcův řemen a schytalo to i pět sourozenců, ale co už dnes na tom záleží, když může splatit vše, a stonásobně.
Tihle vejlupci se na pódium zrovna cpou, tak jim sem tam nějakou vrzne.
Aspoň nezapomenou, jak jim ten hodný, jedinečný a nejlepší Mistr, zasloužilý umělec a milovaný strýček všech dětí uštědřil pořádný štulec do života!
AI hodnocení: 81 %
Silná a úderná povídka, která na malé ploše dokáže vybudovat plastický portrét frustrovaného stárnoucího herce. Kontrast mezi nevinností dětského publika a vnitřní toxicitou umělce vytváří tíživou atmosféru a spěje k vynikající pointě. Panel cení autenticitu a přesnost literárního výrazu.
Silné stránky
Skvěle zachycený vnitřní rozpor postavy
Autentická a dusná atmosféra prostředí
Úderný a funkční cynismus
Slabé stránky
Některé dějové přechody působí zkratkovitě
Vedlejší postavy tvoří jen nutnou stafáž
Doporučení
Rozvést mírně interakci s klavíristou
@Kásim: nesnášel jsem ho jako dítě a nesnáším dodnes. Pitvorný pomatenec. Byl jsem jako dítě na jedno... @Pavouk: Díky za to Představení. Vlastně jsem se s tímto strýčkem jako dítě míjel. Asi ho máma s tátou tak... @K3: Perfektní. Ještě víc by se mi to možná líbilo bez konečné zmínky o "Strýčkovi." Stačil by mi mistr... @alt: bŕŕ ... pekne napísané*** @8hanka: skvele napísané...nebol mi sympatický, veľmi som ho nepoznala, občas sa mihol v TV. Neznáša... @Cukuleta: Skvělý text. Hned jsem věděla, o koho jde... mne tak nějak minul, ale slyšela jsem o něm...... @Eva: Z pochopitelných důvodů nemohu dotyčného znát, ale z komentářů jsem pochopila, že jde o reálno... @Zajíc Březňák: Nemám ani tušení, o kom že to má být, ale ten Alois a celé představení je vykreslené velmi zdařile... Přátelé, i vám děkuji. Karle, možná ono konkrétní označení odstraním, je to od tebe dobrá připomínka. |
nesnášel jsem ho jako dítě a nesnáším dodnes. Pitvorný pomatenec. Byl jsem jako dítě na jednom ozdravném pobytu a on tam přijel s číslem. Děti staré max 8 let a on jako démon. Podařilo se mi uniknout a nejít na podium… |
Díky za to Představení. Vlastně jsem se s tímto strýčkem jako dítě míjel. Asi ho máma s tátou také moc rádi neměli. Nebo je ta jeho stopa ve mně už dávno vygumovaná a rozprášená, nebyla tedy moc hluboko. |
Perfektní. Ještě víc by se mi to možná líbilo bez konečné zmínky o "Strýčkovi." Stačil by mi mistr, jako zosobnění něčeho neurčitého a zlého, a čtenářova fantazie by mohla tápat a dumat dál. Působilo by to na mě bez něho ještě temněji, jako horor. Ale vlastně by to fungovalo obojí. A vzpomněl jsem si i na Sbormistra, kterého jsem ještě neviděl. |
skvele napísané...nebol mi sympatický, veľmi som ho nepoznala, občas sa mihol v TV. Neznášam podobné typy ľudí, ubližovať deťom, to už je celkom cez čiaru... |
Skvělý text. Hned jsem věděla, o koho jde... mne tak nějak minul, ale slyšela jsem o něm... Obdivuju, jak čenáře vtáhneš raz dva do příběhu.. |
@Gora: Díky, deli, za přesné vystižení toho, co jsem napsala spíš podvědomě, na základě osobního zážitku ... Ja jsem tohle o něm vůbec nevěděla, až se o tom pak začalo mluvit, když zemřel. No jo, “ zasloužily umelec” |
Z pochopitelných důvodů nemohu dotyčného znát, ale z komentářů jsem pochopila, že jde o reálnou postavu. Již z popisu se mi protiví. Takové lidi nemám ráda. |
Nemám ani tušení, o kom že to má být, ale ten Alois a celé představení je vykreslené velmi zdařile. |
Děkuju vám všem, je vidět, že podobné vnímání nemám jen já a syn... ovšem jinak herce obdivuju a divadlo od mládí také. |
@deli: " pletenou vestu s jedlí na hrudníku," Příjmení schováno. Silná próza. Výborně zpracován kontras... Díky, deli, za přesné vystižení toho, co jsem napsala spíš podvědomě, na základě osobního zážitku s "umělcem". Moc nad dětmi, jež se neumějí bránit, je u narušených osob zřejmě lákavá... |
"pletenou vestu s jedlí na hrudníku," Příjmení schováno. Silná próza. Výborně zpracován kontrast "lidové zábavy" a odhalené brutality. Jazyk je (asi záměrně) fyzický nebo tělesný, syrový "rambajs, chrochtáním, kdákáním", takový karnevalový roj, rozpad nějakého systému. Alois není jen unavený loutkoherec, ale figura disponující nějakou mocí nad dětským publikem. Dělá si z něj oběť, ventiluje na nich svoji zlost, frustraci. Oceňuji, že brutalita není podaná prvoplánově, je podána věcně, normálně, snad jako by do představení odjakživa patřila. Mistrně podaný cynismus tyrana, člověka, který násilí na dětech umně zamontoval do komunikace s dětmi a do následné "zábavy." A ironický konec se "zasloužilým umělcem" je zároveň i děsivý. Jak člověk, společensky oceňovaný, tedy jeho status je v rozporu s tím, co se děje na jevišti. Co všechno jsme ochotni přehlédnout, pokud je to takto zabaleno do celofánu kulturního výkonu? Za mě mistrná psychologická próza. |
Já jsem ty scénky s ním v televizi moc nesledovala, protože mi to připadalo divné, celkově přehnané, tak jsem si ani nevšimla, že je bil. Živě jsem ho nikdy neviděla. |
Až na konci mi docvaklo, o koho jde. V dětství jsem ho moc nevnímal, pamatuju si ho z Arabely Šíleně smutné princezny... |
A hele ho, strýčka! Už jsem kdysi četla, ale trochu jsi to upravila, že? Vzpomínám si, že v první verzi ten chlapeček zakusil ještě víc ponížení... Skvěle napsáno. |
Jednou jsem byl na jeho představení a od té doby jsem jej nesnášel i ve filmech. Ale chrochtat uměl skvěle, to zase jo. |
Herec jmenován není, zážitek je však těžce autentický... díky, Jarrdo a Čudlo! |
Hned mne naskočil v mysli, ale nemyslel jsem si, že to bude o něm. Živě popsané. Já ho neměl rád, každého chtěl překokrhat nebo přechrochtat. „Ten svůj mercedes sis vyprděl a vychrochtal,“ vpálil mu prý jednou herec Jiří S. |
Komentáře