Teambuilding
Každoročne v júni organizuje MUDr. Hanka stretnutie všetkých klientov a asistentov dvoch chránených dielní u nej na chalupe, lokalita Krásny Dub. Petra sa zúčastňuje striedavo, pokiaľ ju tam má kto zaviezť. Tento rok bola doprava zabezpečená. Šéfka Zuzana prišla po ňu autom o jedenástej. Na poslednú chvíľu sme sa dozvedeli, že neberie vozík. Má plné auto stoličiek. Zaskočilo ma to. Hovorím si, určite to majú premyslené, nebudem zasahovať.
Okolo tretej mi volá asistentka Marika. Signál sa stráca, počujem každé druhé slovo. Vyrozumiem len Peťka ide autobusom. Čakaj na stanici s vozíkom.
Čo im úplne preplo?! Petra bez vozíka a k zastávke ju ako dostanú?
Volám Marike: „O koľkej mám byť na stanici? A vy ju na zastávku doveziete autom?“
„Tu je už lepší signál. Počujem ťa. Autobus príde 16.20. Peťka už kráča.“
Nechápem.
Asi o hodinu mi volá organizátorka Hanka.
„Už je na zastávke. Ja som niesla za ňou stoličku, keby potrebovala oddychovať. Je to bojovníčka. Po teréne, ktorý dá zabrať aj zdravému, prešla až na zastávku u nás. Tam nasadnú na autobus, v Hornej Súči prestúpia na ďalší. Som jej povedala, buď to zvládneš, alebo ti zavolám taxík. Predpíšem jej chodítko. Bola by samostatnejšia. Neviem, prečo ho odmieta.“
„Som rada, že si mi zavolala.“ Má takú dobrú náladu, nachvíľu uverím, že sa stal zázrak a Petra začala chodiť. „Uvidím, aké zážitky bude rozprávať Petra,“ dodám.
„To aj ja,“ odpovedá so smiechom.
Cestou zo stanice je Petra ticho, až doma sa rozhovorí: „Hana mi stále hovorila, že musím trénovať na Taliansko. Chce mi predpísať chodítko, aby som tam bola samostatná. Tam nebudeš mať za zadkom chlapa. Čo chceš zostať sedieť na izbe? Zabávala sa, keď som nevládala a začala zo zúfalstva plakať. Asistentky ma tíšili, podávali vodu, vreckovky a ona, len ju nechajte! Nech si poplače! Keď som chcela ísť, ako som zvyknutá, opora z jednej strany, opora z druhej strany, Hana nedovolila. Že by som im zničila zápästie. Donútila ma, aby som sa toho pred sebou držala za lakte. Nechala vystriedať takmer všetkých klientov. On cúval predo mnou, ja som sa ho držala za lakte a kráčala za ním. Hana sa čudovala, ty tie nohy nevystrieš? To je len o tréningu. Keby si bola u mňa, už by si lietala.“ Rozplače sa, usedavo narieka: „Ja do toho Talianska nepôjdem.“
Zdravím. Dokážeš hned vtáhnout do děje. Povídku jsem se snažil číst nahlas, slovenština je libozvučný jazyk. Několikrát jsem se rozesmál, jak jsem si zamotal jazyk. Škoda, že u nás jsou slovenské filmy dabovány. Při prvním čtení jsem litoval Petru a odsoudil krutost Hanky. Při druhém si uvědomil, že je tvrdá, aby ji donutila trénovat. Při čtení hezky popisuješ děj. Nepřeháníš a netlačíš mne do litování Petry. Působí to věrohodně, jako by člověk viděl film. Dosud jsem nevěděl, že na rozdíl od češtiny, se u ženského rodu ve slovenštině píše měkké "i". |
Moc bych Peťke přála, aby sebrala všechnu svou sílu a odvahu. |
Začal jsem číst a hned jsem musel přemýšlet o jakém že měsíci v roce píšeš... Pamatuju si to dodnes rusky. Myslim teda... janvar fevral mart... JANUÁR FEBRUÁR MAREC... Ach. Jak su vděčný za březen a červen a hlavně za ZÁŘÍ!!! Ale jinak nevím co duchaplného připsat. Je těžké si vzít za vlastní čím si procházíte. Vy obě. Protože jste provázané. A... Promiň. Myslim že už i Ty sama jsi o tom psala: Co bude s Peťkou až Ty nebudeš. A jednou to přijde. Až já umřu tak už druhý den to bude šéfovi v práci divné že jsem nepřišel a nedal o sobě vědět. A tak mám jistotu že tu nebudu měsíc hnít a smrdět a... A tak. 😂 Tip. Samozřejmě. |
fíha, toľko protikladov na jednej kôpke ... želám Peťke odvahu na samostatnosť a trpezlivosť pracovať na sebe*** |
Možno keby ste na MUDr. natrafili skor...čítalo sa to ťážko/a tebe určite ešte ťažšie počúvalo/, ale ...spomeň si, keď ste cvičili Vojtovku, bolesť, plač, no pomohlo...a chodítko opora, krok k samostatnému pohybu...predstav si Peťu na pláži, presúva sa sama, veĺmi by som jej priala úžasné zážitky, aké doteraz nemala...západ slnka pri mori, vlny, ktoré objímajú.. |
Komentáře