Pod zemí tedy upřel víc síly jedním směrem. Tam, kde stála maminka.

Kořínek se pomalu prodíral půdou. Byla chladná, vlhká a plná života. Musel se vyhýbat stovkám kořínků jiných stromů. Tenkým i silným, mladým i starým.

„Kam máš namířeno?“ zeptal se jeden bukový kořen.

„Za maminkou,“ odpověděl doubkův kořínek.

Kořínky se vždycky pod zemí pozdravily a každý si rost dál svou cestou. Nikdo nikomu nepřekážel, každý měl svůj směr a svůj důvod.

Doubkův kořínek hledal mezi ostatními volnou cestu. Někdy se musel stáhnout, jindy trpělivě obejít kámen nebo starý pahýl.

Cesta k mámě trvala spoustu let. Každý rok poporostl kořínek dole pod zemí jen o pár centimetrů. Nahoře se mezitím střídala jara, léta, podzimy a zimy. Sníh padal a roztával, slunce vycházelo a zase zapadalo. A kořínek rostl dál.

„Nevadí,“ říkával si doubek. „Cesty, které stojí za to, bývají často dlouhé.“

A pak se to jednoho dne stalo. Doubkův kořínek se dotkl něčeho zvláštního. Něčeho známého. Nevěděl proč, ale kořínek, který právě potkal, by poznal mezi tisíci. Nemusel se ptát. Nemusel váhat. Byl to kořínek maminky.

Chvíli se kolem sebe tiše obplétaly. A pak se obejmuly.

A v tom objetí už spolu zůstaly navždy.

Tehdy doubek pochopil spoustu věcí. Už chápal, proč se o něj maminka tolik bála, když byl maličký a visel na její větvi. Už rozuměl tomu, že svět je krásný, ale někdy je i plný nečekaných událostí a že se může stát cokoli.

Sám si to všechno už prožil. A teď se vrátil k mámě. Ne jako žaloudek, ale jako dospělý strom. Strom, který to zvládl. Který přežil, vyrostl a žije svůj vlastní život.

www.janzboril.com

Objednávky:

Baroa@seznam.cz (s kódem PISMAKOVE za cenu 100 Kč)

nebo

https://www.indruch.cz/produkt/jak-se-zalud-chtel-stat-kourem/