Amara
Na rohu naší ulice stál dům s oprýskanou fasádou a na ní nápis Pohostinství
Uvnitř seděli chlapi s podivnými výrazy a pili pivo, štamprdlata a kouřili cigarety
Někdy nebylo oknem vidět dál než na parapet
Výčepní byl takový tlustý chlapík se zmijovkou na zpocené hlavě
Tak co to bude, mladej? ptal se, když jsem položil na mokrý pult kameninový džbánek se srdíčkem
Dobrý den
No jo, furt, pívo pro tátu, co?
Prosím tři dvanáctky a jednu limonádu...tady
No to je přeci jasnačka, přeci ti jí nenaleju k tomu pívu, že jo?
Zasmál se hlubokým hlasem
Chceš studenou nebo voraženou?
Studenou, pípl jsem, vyděšený z hlučného ryku putyky
No to dá rozum, v tomhle hicu...a kerou?
Amaru, prosím
A safra, tu bych ti neměl prodat...kolik je ti let, kluku?
Osm a půl...před čtrnácti dny...
No to je fuk, patnáct ti nebylo...Nesmí se prodávat mladistvejm, je v tom nějaký svinstvo, prej
Aha, řekl jsem zklamaně. Amara je nejlepší
A nechceš oranžádu? Nebo citronovou?
Tak mi dejte žvejky. Ty peprmintový, zelený
Tak vidíš, že jsme to nějak vyřešili, řekl výčepní a dolil do džbánku poslední půllitr. Pěna byla do kopce a on se zálibně díval na svoje dílo.
Podal jsem mu desetikorunu, on sáhl na pípu na talířek, vrátil mi pár drobáků a s úsměvem říká
Tak utíkej, ať tátovi nespadne pěna.
Na shledanou a děkuju, opáčil jsem a protáhl se dýmovou jeskyní ke dveřím
Venku jsem se několikrát zhluboka nadechl, zdvihl džbán k ústům a pil hořké pivo a olizoval pěnu
Kde seš, prosim Tě, spustila máma hned ve dveřích
Bylo tam plno, řekl jsem a potichoučku si odříhnul
Umej si ruce a pojď hned ke stolu. Jo a přines si limonádu ze špajzu.
Sáhnul jsem do přepravky na zemi a vytáhnul lahev se zelenkavou tekutinou. Měla jemně nahořklou chuť a na víčku nápis Amara
@Kásim: já nemám moc rád sladký, tak mi Amara chutnala Právě proto jsem měl já rád chito:). |
@K3: Tak nevím, mně odpuzovala ta barva. Tenkrát se říkalo se že chinin je zdravý, ale asi všeho moc..... já nemám moc rád sladký, tak mi Amara chutnala |
Tak nevím, mně odpuzovala ta barva. Tenkrát se říkalo se že chinin je zdravý, ale asi všeho moc... Chinin byl v chitu a to jsem měl rád. |
Bezva vzpomínka, taky jsem málem nedosáhla k pultu, když jsem chodila dědovi do hospody pro pívo do džbánu. K obědu, svíčkový, rolům, jsem dostala oranžádu. |
Taky jsem chodila dědovi pro pivo a děsně jsem se styděla jít do hospody. Pak jsem v hospodě dělala 25 let a ostych mne přešel. Dnes pro změnu do hospod nechodím. :-))) |
Připojím se k Janině. Působí to na mě jako návrat do dětství v hospodě, kde je všechno větší, hlučnější a trochu zakázané. Líbí se mi ten dětský pohled, jak si pamatuje detaily (pěna, kouř, řeč výčepního), ale zároveň tomu úplně nerozumí. Má to silnou atmosféru, já bych to takhle souvisle a věrohodně dohromady sama nedala. Kdysi jsme s bratrancem chodili pro strýce do hospody. Vždycky nás vzal k vitríně, ukázali jsme si na sladkosti a šli zpátky domů. Chodili jsme tam rádi. :o) |
Výborně napsané, dialogy fungují, jak mají, hovorový jazyk je oživuje, člověka to vtáhne přímo do děje, ba přímo do té putyky ;) Zajímavý je i drobný detail - chybějící tečky za souvětími dělají dojem, jako by šlo o volný verš... Tomu odpovídají i poetické výrazy jako "dýmová jeskyně". Popisy jsou barvité a útočí na víc čtenářových smyslů, rozhodně na zrak, čich a chuť. Máš můj osobní zcela amatérský výběr! |
@janewe: My měli doma vždy jen sodovkovou láhev, sirup anebo černý čaj s cukrem a citronem... Připadám si teď o něco ošizená, určitě by chutnala... :o) |
Amara mi v dětství moc nešmakovala, já jsem byl spíš kofolový typ. Až teď, k stáru, jsem zatvrzelým Pepsimistou. |
☆ ... Som tiez pamatnik, ale u nas sa to nepredavalo. Len farebne limonadove klasiky a ako rarita na vlakovych staniciach limonady vo vrecuskach so slamkou. |
@janewe: My měli doma vždy jen sodovkovou láhev, sirup anebo černý čaj s cukrem a citronem... my ve skutečnosti taky...ale tady jsem si dovolil jakousi uměleckou fabulaci |
My měli doma vždy jen sodovkovou láhev, sirup anebo černý čaj s cukrem a citronem... |
@Philogyny: A já si říkala, co v ní mohlo být...zelená sváděla k absintu, ale tam dělá barvu chlorofyl z bylin... no, po pravdě nevím...a nepodezírám sousedy výrobce, že by v sedmdesátých letech v Ústí na dLabem, městě kde se vyrábělo jablečné mýdlo a mnoho další chemie, vyráběli limonádu z bylin. Ona byla taková tonicová, nazelenalá a nahořklá. Nic podobného nebylo, buď odporné obarvené sladké sodovky nebo sladké džusy, však pamatuješ. Tahle byla pro milovníky nahořklé chuti jasnou volbou. Od ní vedly jasné přímé linky, jak píše Pavouk, pivo - fernet nebo Cinzano bitter 😀 |
@Kásim: už nikdo...dělala se v ústecké sodovkárně v sedmdesátých letech, ale protože v ní byl chinin... A já si říkala, co v ní mohlo být...zelená sváděla k absintu, ale tam dělá barvu chlorofyl z bylin, že... |
@Kásim: taky pamětník 😁 Asi jak si člověk v dětství zvykl na hořkou chuť, už se toho nemůže nabažit 😀 Teď ale nevím, o kterém z těch dvou produktů je řeč :-) https://pismakove.cz/dilo/019c311b-5524-7423-8fe8-55967e6815ee |
@Pavouk: Amara byla dobrota. Tedy pro mne až do chvil mého poznání, že pivo je ještě větší dobrota. taky pamětník 😁 Asi jak si člověk v dětství zvykl na hořkou chuť, už se toho nemůže nabažit 😀 |
Amara byla dobrota. Tedy pro mne až do chvil mého poznání, že pivo je ještě větší dobrota. |
@Philogyny: Amaru neznám. Ozvu se. už nikdo...dělala se v ústecké sodovkárně v sedmdesátých letech, ale protože v ní byl chinin, zakázali ji |
Komentáře