Hrůzovláda lorda Zorga nabírala na obrátkách. Ždímal z lidí vysoké daně a nutil je k robotě.

Po nějaké době začaly nepokoje. Říkalo se, že do jejich čela se postavil dokonce duchovní mistr Aen, který se dříve zabýval pouze meditacemi: nechal se prý slyšet, že jeho soucit s utrpením lidí v Zorgově státě ho vedl k tomu přerušit kontemplativní život a organizovat vzpouru.

Lord Zorg se opíral o velké množství vojáků, kteří pročesali kraj a nakonec se jim povedlo Aena zatknout a svázaného přivést do Zorgovy trůní síně.

„Kdo vůbec jsi,“ hřímal Zorg, „kdo vůbec jsi, že ses opovážil mi odporovat?“

„Povrchnímu oku by se zdálo, že jsem mistr Aen, ale to je jen jméno,“ prohlásil Aen, „ve skutečnosti prostě Já Jsem: jsem jeden střípek vědomí Já Jsem, které mají všechny bytosti. A kdo jsi ty, Zorgu?“ Aen upřel na Zorga zrak.

„Jak se opovažuješ se mě ptát?“ zařval Zorg, „všichni přece ví, že jsem lord Zorg, vládce této říše!“

„To je ale jen jméno a titul,“ odvětil Aen, „kdo jsi doopravdy? Kdo jsi pod tím vším?“ Aenův pohled nabral hloubku.

„Jsem Zorg, jsem přece Zorg!“

„Co je pod tím?“

Zorg byl nucen se konfrontovat s vlastním vědomím.

„Cítím ohromnou prázdnotu, ohromnou nenaplněnou prázdnotu...“ začal blábolit.

„To je tvé trauma, které tě nutí k hrůzovládě, ale to nejsi ty: co je pod tím? Podívej se na svědka, který je pod myšlením.“

„Já jsem...“ vykoktal Zorg, „Já jsem jeden střípek vědomí Já Jsem, které mají všechny bytosti: stejně jako ty. Stejně jako kdokoli jiný.“

Ze Zorgových očí skanula slza. To byl konec hrůzovlády a počátek osvícené vlády, kam na Pravdu obrácený Zorg přizval i mudrce Aena.