Německý šantán
Rozhodla se, že nastal čas postavit se nepříteli tváří v tvář. Nepřítel měl podobu křečových žil, vypadal jako mapa zapomenutých okresních silnic a bydlel na jejích nohách už řadu let.
Do ordinace vstupovala odhodlaně. Měla připravených nejméně dvacet otázek, tři obavy a jednu velkou životní křižovatku: Brno, nebo Zlín?
Cévař ji vyšetřil, mlčky projel ultrazvukem všechny zatáčky a slepé uličky jejího žilního systému, podal jí kapesníky na gel a začal psát recept.
„Kompresní punčochy až na stehna.“
To ji zasáhlo víc než samotná diagnóza.
Seděla na židli, sbírala odvahu a čekala na správný okamžik.
Když doktor dopsal poslední písmeno, nadechla se.
„Pane doktore, a kam byste doporučil jít s těma nohama? Do Brna pod nůž, nebo do soukromého zařízení ve Zlíně?“
Doktor zvedl oči.
„A kde prosím vás chcete něco řezat?“
Překvapeně vyhrnula nohavici.
„No tady. Dyť to vidíte. Křečák jak jelito.“
Lékař se zadíval na její nohu, pak na ni a nakonec mávl rukou, jako když účetní škrtá bezvýznamnou položku.
„Pch. Do německého šantánu už stejně tancovat nepůjdete, tak co.“
V ordinaci se na okamžik rozhostilo ticho.
Takové to ticho, ve kterém člověk přehodnocuje nejen svůj zdravotní stav, ale i smysl vlastní existence.
Než stihla odpovědět, byla už na chodbě. Sestřička ji zkušeným pohybem zařadila mezi další pacienty, jako když průvodčí posouvá vagón do správné koleje.
Stála tam s receptem na punčochy, lehce otřesená a nečekaně melancholická.
Až po chvíli se jí podařilo vydechnout směrem k zavřeným dveřím ordinace:
„Ach, doktore… pro co jsem celý život žila?“
Odpověď nepřišla.
Jen někde v dálce zaťukala hůlka o linoleum a čekárna pokračovala ve svém nekonečném představení. Německý šantán už dávno skončil, ale komedie stárnutí hrála dál.
@Lída: Zvlhly mi oči, ano, co takové děti? Jak těžké je někdy žít Ja ten film mám pořad před očima. A ten dokument nebyl tak starý. Jak ten osud ma někdo tak šíleně těžký.. |
@deli: Taky si to tak říkám. Když si začnu stěžovat anebo moje děti. Vždy si a jim připomenu jede... Zvlhly mi oči, ano, co takové děti? Jak těžké je někdy žít |
@kort: pro někoho problém - pro jiného brnkačka...tak to chodí... Baže, kdybych byla dochtór, a každý den by mě nějaká baba s tímto otravovala, taky bych ji odkázala na šantán.😀 |
@Lída: Hezky napsané, jako vždy.....i stárnutí se dá přežít, pro povzbuzení si říkám: jsi mladá (... Taky si to tak říkám. Když si začnu stěžovat anebo moje děti. Vždy si a jim připomenu jeden dokument, bohužel si nevzpomenu název, Asi osmiletá dívka se starala o malého bratra, cca tři letého, rodiče jim zabili v kmenových válkách, ona mela jen fazolový políčko, a s bratrem na zádech chodila daleko pro vodu. Konec byl takový, ze dívka onemocněla a ležela v te chýši na zemi. Takze se zvednu a jdu dál a svoje děcka popoženu. Ne každý dostal takový dar, jako my. Žít v takové zemi, kde může přijít pomoc, pokud o ni člověk požádá. Ale co ta dívenka,? |
@Janina6: Bezva napsané... Tak to je fakt téma pro mě 😂 S nohama řeším celý život ne estetiku, ake zdraví... Dekuju moc, Jani❤️. Do tech padesáti jsem byla ok. Ale potom takový sešup dolu. Se vším. Kurňa. |
Bezva napsané... Tak to je fakt téma pro mě 😂 S nohama řeším celý život ne estetiku, ake zdraví. Kdybych dokázala aspoň normálně běhat, tancovat. To zamlada. Dnes aspoň normálně chodit. A zítra? Aspoň chodit, nejspíš... Ale každej máme něco. Líbí se mi, jak umíš vyprávět, čte se to jako detektivka ;) |
Hezky napsané, jako vždy.....i stárnutí se dá přežít, pro povzbuzení si říkám: jsi mladá (z pohledu devadesátiletých) zdravá (z pohledu invalidů) a bohatá (z pohledu bezdomovců) :o)) |
@Eva: Aspoň, že ten laser. Já jsem slyšela vypravovat strejdu Nikose, který ještě v Navpliu operoval žíl... No obdiv ke všem doktorům, chirurgům zvlášť, i dceři, ze vydržela.🙂🙏 |
@Benetka: Tohle mi připomnělo legendární scénku z doktorem Hrušínským ve vesničce střediskové... 😂🤣😂 No ja furt něco mam ted.😂😂 |
@deli: No, dcera teď asistovala u klasické operace žil, ze šílené, rikala. Ja půjdu znovu laserem, to nen... Aspoň, že ten laser. Já jsem slyšela vypravovat strejdu Nikose, který ještě v Navpliu operoval žíly klasickým způsobem, tak mám zhruba představu, o čem to je. |
Tohle mi připomnělo legendární scénku z doktorem Hrušínským ve vesničce střediskové... 😂🤣😂 |
@Eva: Tak to držím palce, toto je hodně nepříjemná operace. No, dcera teď asistovala u klasické operace žil, ze šílené, rikala. Ja půjdu znovu laserem, to neni tak invazivní. 🙏 a neuvidím to naštěstí, jako ona.🙂 |
@deli: Jé, děkuju. Né, to byl doktor Kreml, výborný doktor i člověk, toho bych spíše pohladila, ne... Tak to držím palce, toto je hodně nepříjemná operace. |
@Eva: Výborně napsané s dlouhou smutnou pointou. Ale jeden nápad bych měla, co si takhle pořídit hůlku ... Jé, děkuju. Né, to byl doktor Kreml, výborný doktor i člověk, toho bych spíše pohladila, než udeřila holí..:-). Už nežije. Text je z doby, kdy to fakt na operaci nebylo, až pozdeji, a teď jsem jsem si na to vzpomněla, protože bohužel budu muset jít znovu |
Výborně napsané s dlouhou smutnou pointou. Ale jeden nápad bych měla, co si takhle pořídit hůlku - nikoliv pro oporu v chůzi, ale pro ten krásný pocit zadostiučinění, až byste ji přerazila tomu doktorovi o záda. Může si sprosťák myslet cokoliv, ale k pacientovi má být vstřícný. |
Musíš myslet pozitivně: Bóže, křečáky na nohách. Co by za ně dali ti, kteří už nohy nemají. |
Komentáře