Autor nežádá literární kritiku
Tkaničky
O poslání a životě..
Jsem v Praze.
Mladší dcera je na praxi na chirurgii pod Petřínem. Asistuje u operací a večer mi vypráví o pacientech s karcinomem hlavy. A o tom, že i doktor je jen člověk.
Přes den chodím městem. Špatné boty, kočičí hlavy, tři hodiny spánku. Nic hrdinského.
Jen jiný druh únavy, než jakou má ona.
Já jsem na tři dny dostala výsadu asistovat v jejím pražském bytě u vaření a mytí nádobí.
Kdysi jsem jí zavazovala tkaničky.
Teď mi mezi krájením cibule vypráví o operacích, kde se rozhoduje bez prostoru pro chybu.
Občas si musím připomenout, že mluvím se stejnou holkou, která mi kdysi schovávala rukavice.
A jen sleduju, jak se z jednoho života stávají dva světy, které se pořád dokážou potkat v jedné kuchyni.
@deli: Dekuji, Cuk.🌹 No my ty kudrlinky mezi sebou moc nemáme. Je takova. Objímáme se jinak. Třeba tím... Taky to tak.mám se svojí holkou... a vnučkou |
@Cukuleta: Ztotožňuji se! Máš můj obdiv, jak jsi pouto matka-dcera dokázala bez kudrlinek podat.. Dekuji, Cuk.🌹 No my ty kudrlinky mezi sebou moc nemáme. Je takova. Objímáme se jinak. Třeba tím, že spolu vaříme..🙂❤️ |
@Philogyny: Mame to podobně, Phil. Ten, kvůli kterému bych si na sraz šla, už není, tak mu občas chodím žalovat o světě s karafiátem či kalíškem.❤️ |
@deli: Já ani nechodim na srazy, abych neukazovala fotky děti ( babička zatím nejsem) a říkala co kde jak... Taky mi psal spolužák, sraz je v sobotu, Jsem zbabělá, dělám, že nevidím. Nemám z toho dobrý pocit, ale s nikým z nich nejsem v kontaktu. Byla s nimi jenom chvilku, Ten, koho měla ráda a vozil mě na štangli kola do kopce ke hřbitovu, tam jsem bydlela, měl srdeční vadu a že trénuje srdce. Umřel. Mám pocit, že snad stejný syn. 🌞 |
Ztotožňuji se! Máš můj obdiv, jak jsi pouto matka-dcera dokázala bez kudrlinek podat.. |
@Philogyny: Taky mám dceru v Praze. Dodělala si druhou vysokou, Karlovu universitu a s červeným diplomem. M... Já ani nechodim na srazy, abych neukazovala fotky děti ( babička zatím nejsem) a říkala co kde jak. To vědí jen blízcí lidé. Od syna mám zákaz zveřejňovat fotky na fb atd. To už musí být neco, ze povoli. Ale respektuju to. Nechce, nemam právo. Gratuluju k dceři, i vnukům.❤️ Tato druhá dcera byla vždycky taková zlobivá, ale zachraňovala všechna zvířata, která našla. Nosila to domů. Záchranná stanice jsme byli. Motorkářka. Přitom je neuvěřitelně křehká, i postavou. Člověk by nevěřil, že toho tolik unese, jako mraveneček.🙂 |
Taky mám dceru v Praze. Dodělala si druhou vysokou, Karlovu universitu a s červeným diplomem. Má postiženého syna a chtěla si ho sama učit. Ten druhý leze po skalách, takový prcek. Někdy mám o něj strach. Vlastně skoro pořád. Nikomu to tady u nás nevykládám, nesnáším, jak se babičky chlubí dětmi a vnoučaty a přebíjejí si navzájem karty. Protože nemají nic jiného, nemají svůj život, tak mi to někdy přijde. |
@Kásim: má pozice k pozorování je mnohem vzdálenější, okrajová, děti nemám, ale líbí se mi tvůj vyjádřen... Jsem móc pyšná, ale hlavně jsem ráda, že bude dělat to, co si sama vybrala. Diky, Kásime.🙂 |
má pozice k pozorování je mnohem vzdálenější, okrajová, děti nemám, ale líbí se mi tvůj vyjádřený klid a smíření s cestou, kterou se dala. Máš být na co hrdá |
Diky všem. 🙏 Když si vzpomenu, co jsem se s tímto prostředním děckem narozcilovala.😂 Vzdycky jsem si myslela, ze bude malířka. Krásně maluje. ❤️ Maluje pořád, ale bude ( snad) doktorka. A zlobí furt..🙂 |
Deli, někdy člověk, tedy rodič, zírá. Je výborné, když potomci se mohou realizovat a dosáhnout tak vysoko, jak jim umožnily schopnosti, okolnosti... a rodiče v nich hrají zásadní roli. Trefně napsané. Ten pocit ti ze srdce přeji. |
Skvěle vyjádřeno a shrnuto. Já těm svým harantům taky už moc nerozumím. Ale nakrmím je. |
V několika slovech vyjádřené dětství, a přechod do dospělosti. V textu dobře funguje slovo výsada. Naznačuje, jak rodič se překlopil být na chvíli součástí života svého dospělého dítěte. |
Komentáře