Večer u vrat
Večer u vrat
Studený kámen z jedné strany vrat,
pod klenbou stříšky jak sedátko upravený,
tam večer vždy dýchám smutný chlad.
a připadám si jak malé robátko unavený.
Tam smutná tiš návsi se mnou rozléhá,
jen cesta se matně blýská kalužemi,
tu člověk tichým dumám podléhá
a milá je ta nyní studená víska s podnožemi.
Jak ten kámen studí, třese mnou,
vidím, že i tma má svoje stíny na nemoc,
někdy i hovor vzdálený slyším tmou,
snad říkají si uklidněné klíny dobrou noc.
Když tma se na mně srazí v rosu
a dokouřím, zahledím se kolem, nevidím,
sám jsem tu a někdy svému nosu,
kdy již návsi dávám sbohem, závidím.
Že alespoň je mezi očima,
ach, nesedávejte sami u vrat večer!
Pardubice, prosinec 1954
@lastgasp: Lidé, které potěší slova zanedbaného poety jsou i pro mě potěšení a radost. Vaše tvorba vždy pohladí srdce, takže za nedoceněného básníka vás rozhodně nepovažuji. Ve vašich slovech je něco čistého a hlubokého – člověk má pocit, jako by se v nich duše vykoupala a odnesla si kousek světla. ❤️ |
@Romana Romanova: Vy mě pokaždé potěšíte. Lidé, které potěší slova zanedbaného poety jsou i pro mě potěšení a radost. |
Komentáře