Třeba zeď
Byronova slova byla drahá, Máchova levná - ale oba věřili v jejich sílu. Rimbaud víru ztratil.
Hledám mezi zdmi to,
co není – domov.
Dokážu si udělat byt útulným
aspoň jako turista?
Když se rámů navolím,
prodám je,
půjdu se uklidnit pod přerostlé topoly.
V červnu je příroda zelenější.
Nikdy jsem nepekl chleba,
jen stavěl křivolakou zeď.
Slova nejsou cihly, přebývají:
jím to, co dostanu zadarmo.
AI hodnocení: 60 %
Panel hodnotí předložený text jako velmi zajímavou a upřímnou introspektivní výpověď hledajícího subjektu. Báseň záměrně balancuje na úzké hranici mezi volným veršem a aforistickou prózou. Její nesporně silnou stránkou je samotná ústřední existenciální myšlenka a funkční využití zemitých přirovnání v přímém kontrastu k nehmatatelnosti vlastních slov a konceptu domova. Zcela civilní, nedekorativní jazyk přirozeně podtrhuje nezbytnou autenticitu autorova pocitu osobního odcizení. Na druhou stranu, básni bohužel poněkud chybí formální a rytmická propracovanost; volný verš zde postrádá vnitřní hudebnost, která by text jasněji oddělila od pouhého odstavcového zápisu osobních myšlenek. K zamyšlení se nabízí i vnitřní soudržnost některých motivů, jež se v textu střídají poněkud skokově. Celkově však jde o solidní a podnětnou miniaturu.
Silné stránky
Civilní a velmi autentický tón výpovědi
Zajímavé paralely mezi fyzickou prací a tvorbou
Silné existenciální téma hledání domova
Slabé stránky
Slabší a prozaičtější práce s rytmem
Mírně roztříštěná myšlenková asociativnost
Nulová práce se zvukomalbou
Doporučení
Zkusit verše více rytmicky provázat
Proškrtat slova posouvající text k běžné řeči
Zvážit plynulejší navázání jednotlivých motivů
Komentáře