Chvíle
Venku pršelo
a oni spolu uvnitř
leželi na útesu postele
pod nimi hloubka
čím dál větší
a ona oči
modré jak varšavské nebe
než začnou padat andělé
jej objala jinak
aby jí dal až ze dna svého
a pak přestal čas
být i oni též
a pak si povídali
až žárovka se zachvěla
„Asi bouřka,“ zašeptal
„Asi,“ a blesk jazyka jejího mu chutnal elektřinou v ústech
byla jako ptáček vypadlý z hnízda
říkal si
když pálila ho vlasy v tříslech
jako medúza
a on se modlil
„Bože,“
„Byl jsi hořký,“ usmála se na něj
a pak se otočila zády
ještě měli chvíli
než začnou zpívat ptáci
a tak mlčeli
Komentáře