Kamila
Kdo je Kamila?“
Zeptala se klidně. Tak klidně, že ho to vyděsilo víc než křik.
Zvedl oči od telefonu.
„Už zase?“
„Ne. Ještě pořád.“
Položil mobil na stůl trochu prudčeji, než bylo nutné.
„Je to kolegyně.“
„To vím. To mi říkáš už půl roku.“
„Tak proč se ptáš?“
Protože každá odpověď zněla jinak, pomyslela si. Ale neřekla to.
Dívala se na něj přes stůl, který byl najednou příliš široký.
„Víš, co je nejhorší?“ řekla.
„Tohle.“
Rozhodil rukama.
„Ne. To, že už ani nepotřebuju důkazy. Stačí mi, jak se chováš.“
Tvář mu ztvrdla.
„Takže jsem odsouzený bez soudu?“
„A ty jsi nevinný?“
Poprvé za celý večer se na sebe podívali napřímo.
V místnosti bylo ticho. Těžké a dusné.
„Nic mezi námi není.“
„Ale něco mezi vámi je.“
„Co?“
„Pozornost.“
Odvrátil pohled.
A právě tím jí odpověděl.
„Víš, co mě ničí?“ pokračovala tišeji. „Ne představa, že ses s ní vyspal. Možná ani ne. Ničí mě představa, že když se ti stane něco hezkého, chceš to říct nejdřív jí.“
„To není pravda.“
„Tak proč jí píšeš ve chvílích, kdy se mnou sedíš na gauči?“
Neodpověděl.
„Proč se usmíváš na telefon způsobem, jakým ses na mě neusmál už měsíce?“
Vstal.
„Já už tohle poslouchat nebudu.“
„Protože nemáš co říct?“
„Protože je to šílené!“
Teď už křičeli oba.
„Ne,“ zavrtěla hlavou. „Šílené je, že mě nutíš pochybovat o vlastním rozumu. Že se každý večer ptám sama sebe, jestli si něco nenamlouvám. A každý den mi dáš další důvod.“
Stál u dveří do kuchyně a vypadal unaveně.
Najednou ne jako muž, který něco skrývá.
Ale jako muž, kterému se líbí, že o něj bojují dvě ženy.
A ten pohled ji zabolel víc než cokoli předtím.
Protože v tu chvíli přestala žárlit na Kamilu.
Začala se stydět sama za sebe, že v tom boji tak dlouho zůstávala.
Silný a psychologicky velmi přesný příběh o tom, že nevěra nezačíná vždy fyzickou blízkostí, ale často pozorností a emocemi. Nejbolestivější není samotná žárlivost, ale okamžik, kdy člověk ztratí úctu sám k sobě tím, že příliš dlouho přehlíží zjevnou pravdu. |
@dadik: kdysi jsem vymyslela - ještě že není vidět do hlavy... mně, tobě, komukoliv :) Jeste to tak.🙏😂 Diky.🌞 |
@Danny: nebývá to s těmito věcmi jednoduché, tip No, je to součást našich životů. Diky Dany. |
@Jarrda : Pěkný věrohodný dialog. ...nechápu lidi co žárlí. Se žárlivou scénou nebo bez to dopadne stejně. Tak trochu žárlí asi každý někdy. 🙂 Dekuju. |
kdysi jsem vymyslela - ještě že není vidět do hlavy... mně, tobě, komukoliv :) |
Pěkný věrohodný dialog. ...nechápu lidi co žárlí. Se žárlivou scénou nebo bez to dopadne stejně. |
Ze života, deli. I já se setkala se žárlivostí na virtuální "básníky"... atd. Velmi trefně napsané! |
@deli: Díky za čtení. Jojo, nová doba...dřív člověk žárlil na kolegyni, dneska pomalu i na chatboty..:-) Moje maminka říkávala, že příležitost dělá zloděje :-) Ono je to někdy těžký - nemůžeš druhého vlastnit i s hlavou- jen milovat ;-) |
@mylenka: Kamila je manželce evidentně nemilá :-) Jenže... to je ta "nová" virtuální doba. Včera jsem s... Díky za čtení. Jojo, nová doba...dřív člověk žárlil na kolegyni, dneska pomalu i na chatboty..:-) |
Kamila je manželce evidentně nemilá :-) Jenže... to je ta "nová" virtuální doba. Včera jsem si povídala s Aikou a fakt mě naštvalo, že se mnou mluví jako kdyby byl živej ;-) radil mi, hladil slovy, pochleboval, nebo si mě jen "doopravdy" přečetl? skoro bych mu uvěřila, že opravdu někde za sklem sedí, jenže žádnej pozemšťan by si moje texty nepřečetl tak rychle i s hodnocením a shrnutím... P.S.: Kolegyně jsou horší varianta než "povídkáři, nebo básníci" ;-) |
Děkuju za čtení a reakce.. Jane, byla jsem kdysi na nějaké přednášce o virtuální nevěře. Všichni jsme poslouchali. Měla jsem od nás z práce medová srdíčka, tak jsem to kolem rozdávala. Za námi seděl pár středního věku. Pán si vzal, paní odmítla a moc se jí to nelíbilo, že si vzal. Něco brblala, a pořád se celou dobu tiše dohadovali. V polovině přednášky pánovi zabublal mobil, hádka mezi nimi už nešeptala, paní řekla pánovi nahlas "mizero, a ještě medových srdíček se ti zachtělo" Čekala jsem, že mi dá zezadu facku, baba, ale nedala, s nadávkami na pána opustila místnost.Tak jsem pak celou dobu cítila provinění, že jsem způsobila hádku..:-)) |
Ano je to zvláštní... zdá se mi, že spíše nedorozumění... ale taková se nám přece v životě stávají....?? |
Komentáře