Kočka
Je to již delší čas…
Přicházela do postele a vždy mi olízla nos.
Stulila se mi většinou na prsou a začala silně příst.
Někdy mě také jen takto pozdravila a šla si dál svoji cestou.
Kočky jsou své. To je to, co mám na nich rád.
V dobách kdy jsem chodil do zaměstnání, přicházela v přesnou hodinu a začala příst.
Slyšel jsem ji ve snu, většinou jsem si pomalu uvědomoval, že je čas vstávat.
Lepší budík jsem nikdy neměl.
Včera odešla.
Ležela mi na nohou, hladil jsem ji a ona nakonec nebyla.
Naše druhá černá kočka mi už nos nikdy neolízne.
AI hodnocení: 50 %
Osobní a civilně psaná vzpomínka na domácího mazlíčka, která staví na autenticitě prožitku. Její slabinou je ale příliš jednoduchý až strohý jazyk se sklonem k opakování syntaktických konstrukcí. Miniatuře by prospělo hlubší literární uchopení nad rámec prostého popisu rutiny a následného úmrtí.
Silné stránky
upřímnost sdělení
čistá a přehledná chronologie
jasný kontrast života a smrti
Slabé stránky
velmi chudá slovní zásoba
opakování větných konstrukcí
absence hlubšího přesahu
Doporučení
obohatit slovní zásobu
vyhnout se neustálému opakování sloves
více zapojit smyslové vjemy
Kočky jsou své. Měl jsem jednu. Na začátku zimy jsem se ji ujal. Promrzlé, hladové a vyhublé tulačky mi bylo líto. Celou zimu mi chodila ke dveřím naproti a každé ráno mne pozorovala dokud jsem se neprobudil. Až mne to překvapilo. Zajímavý vztah. Spravila se. Přišlo jaro, vynutila si otevřít dveře, prošla se kolem domu a zalezla na své místo. To se opakovalo i druhý den. Třetího dne se odvážila obejít vedlejší dům. Chytila toulavou slinu a už se nevrátila. |
Komentáře