Mlč!
inspirace Philogyny
Seděly jsme s Věrou na předzahrádce naší oblíbené kavárny.
Byla ten typ ženy, za kterou se lidi otočí, i když nechtějí.
Štíhlá, upravená, tmavé vlasy, lehce opálená. Ten typ, co vypadá, že má věci pod kontrolou, i když jen sedí u kávy.
Něco mezi Penélope Cruz a italskou herečkou, co si člověk neumí hned vybavit jménem, ale přesně zná ten výraz.
A Věra to věděla.
Samozřejmě.
„Ten u vchodu není špatný,“ kývla.
Podívala jsem se.
„Ten je mladší než tvůj poslední kocour.“
„Tss.“
Napila se.
„Pořád se mi líbí chlapi.“
„To je v pořádku.“
„Jen už kvůli nim nebudu běhat.“
Krátce se zasmála a pohodila s vlasy. A už odlétaly jiskřičky.
Pak se opřela lokty o stůl.
„Víš co je nejhorší?“
„Co?“
„Že v hlavě je to pořád jak dřív.“
„A v reálu?“
Věra pokrčila rameny.
„V reálu se v půlce zasekneš. O polštář. O myšlenku. O cokoliv.“
„A pak?“
„Pak už to jede samo.“
Chvíle ticha mezi cinkáním lžiček o šálky.
„To už není lvice.“
„Co teda?“
„Kočka. Co pošle lva, ať to dodělá.“
Smích. Obě. Občas se chytám rychle.
„Měla jsem tři.“
„Tři co, šmarjá!?“
„Myšlenky, troubo.“
Zasmála se tak, že připoutala pozornost okolo.
„A to bych chtěla vidět…“ zvědavě jsem se k ní naklonila blíž.
„Nech to.“
Už jsem se smála taky. Předzahrádka se už po nás otáčela, včetně převislých balkónovek, které mě z květináče za mnou lechtaly na krku. Ošívala jsem se.
Chvíli jsme mlčely.
A pak se Věra náhle zvedla. Předzahrádka zašuměla.
A v půlce pohybu jí luplo v bedrech.
Zůstala viset mezi židlí a životem.
„Ježiši.“
„Co je?“
„Nic.“
„Věro…“
„Mlč.“
„Záda?“
„Mlč!“
„Pomůžu ti.“
„Ne.“
„Tak co mám dělat?“
Ztuhla, opřela se o stůl.
„Hlavně prosím tě mlč.“
„Záda?“
„Jo. Pomoz mi, prosím.“
Pomalu se s mojí rukou narovnala.
Podívala se na mě.
Pak na chlapa u vedlejšího stolu.
A klidně, skoro bez mrknutí oka, si upravila kabelku.
„Stejně by mě to dneska nebolelo míň ani s ním.“
Napila se kávy.
A dělala, jako by se nic nestalo.
@Kočkodan: Ani k tomuto tvému dílku jsem se čtenářsky neobrátil zády. A dobře udělal. (ta mimochodem zatím ... Tak ať nebolí, nejen záda..😉 Diky! |
@Janina6: To je fakt radost číst, ty tvoje živé dialogy, výstižné a "neukecané" popisy, přesné zkratky ;... Hódně hodně škrtám, někdy mi nezůstane vůbec nic. Tak musím psát znovu, jinak.🙂 Dekuju, Jani.❤️ |
Ani k tomuto tvému dílku jsem se čtenářsky neobrátil zády. A dobře udělal. (ta mimochodem zatím – ťuk ťuk ťuk – sekají dobrotu) |
To je fakt radost číst, ty tvoje živé dialogy, výstižné a "neukecané" popisy, přesné zkratky ;) Díky. |
@deli: My se tak přidržujeme navzájem. Před pár dny mi velmi pomohla ona. Děkuju, myl.. Taky takovou jednu mám... patří jí moje dnešní - Jsem doma . .připomněla jsi mi ji. Je tedy už 19 let, co jsem ji psala, ale pořád platí . |
@mylenka: Sny a představy jsou fajn. Blbý je, že tělo se ve většině případů opotřebuje dřív, než schopnos... My se tak přidržujeme navzájem. Před pár dny mi velmi pomohla ona. Děkuju, myl.. |
Sny a představy jsou fajn. Blbý je, že tělo se ve většině případů opotřebuje dřív, než schopnost hlavy létat. Je dar mít kamarádku, která tě podepře ;-) |
@Miluše: JO,Jo, hlava by chtěla, ale tělo nemůže....moc pěkně napsané děkuju za zastavení..:-) |
@Lída: Tohle je tak životně samozřejmé a vtipné, dostalas mě*** Dekuju moc. Ja mam takove veskrze zajímavé kamarádky.😂 |
@Benetka: Asi teď... Možná...Urazím Boha zad. No ale risknu to. Už mě tak strášně dlouuuho nechytla záda ta... Tak zítra, když tu nebudeš, budeme vědět, co s tebou je, sekl se ti hřbet. Ale snáď to nebude.🙂🙏 |
Když po hodině a půl jízdy z chalupy lezeme s kamarádkou z auta, ohlédne se skoro každý. Už nám chybí jen berle a jsme poněkud nakřivo. Následek pilné práce nejen na zahradě. Ale pak se dokážeme narovnat a jsme zase krásné :-))) |
Asi teď... Možná...Urazím Boha zad. No ale risknu to. Už mě tak strášně dlouuuho nechytla záda tak že bych neslezl z postele. Tak. A mám to. Na tuty zitra ráno sa to stane... Ó Pane. 😂 |
Viděl jsem to živě před očima, jako kdyby to byla scéna z filmu. Hezké reálné čtení. To nevymyslíš, to je realita. |
@Květoň Zahájský: Jo, záda mi vždycky řeknou, že se nemám dívat po ženských, ale do občanky. Kdyby ta záda mohla mluvit, co všechno musí unést. Ty mas i šarm, kromě toho, ze dobre píšeš, občanku nepotřebuješ. Můj muž dokonce vypadá lip ted pred šedesátkou ( už!) než kdyz byl mladý. To je to charisma, nebo jak se tomu říká.😉❤️ dekuju.. |
Jo, záda mi vždycky řeknou, že se nemám dívat po ženských, ale do občanky. |
@dadik: cvičiš? :) Ano, pravidelně. Ale ted jsem mela v březnu uraz a par měsíců nemohla. Je to znát. |
@dadik: co se jí má co sekat u kafe, 😂 jeste, aby me pozvala na sekaní doma, to tak.. stačí u kafe😂😂 mne to tak chytlo včera v Uhricich v restauraci Metropol, u hovězího guláše, můj me tam musel tahat od stolu |
@Kásim: od jisté doby se svět přesune do představ a přání, aby milosrdně ušetřil bolavé klouby... díky z... Jo, přesně jsi to popsal. Diky 🙂 |
od jisté doby se svět přesune do představ a přání, aby milosrdně ušetřil bolavé klouby... díky za skvělé čtení 👍 |
Komentáře