Autor nežádá literární kritiku
natáhli psici andělíčka
Zvíře uvězněné
v mřížích ostřic
někdy se semkne houšť
kolem těla
chtěla bych
chci ti říct
natáhli psici andělíčka
ale ona měla lidský hlad
ochutnala tkaničky okolo krku
a možná to byl kus křídla
kuchyňského anděla
co krájel ossobuco
a servíroval dlaní
morkovou kost
smrtelnost je těžká
tak jako bažant pod nemocniční postelí
(svlékáš potajmu její hlas
a představuješ si ho
bez spodního prádla)
psice padala pomalu zpátky k zemi
měla žízeň a hlad
poznámka v propouštěcích papírech
pro nebe příliš
pozemská a obežraná
každý nový den teď
rozsvítíš dalším zavaleným
hornickým kahanem
zkontrolovala
hladinu morfinu v krvi psice
(i jeho dech)
hladový pavouk se zatím
spouští ke kořisti pavučiny
a někdo se snaží
urvat z hlíny DNA
houští stisklo spoušť
puštík zakukal třikrát
pavouk se zakousl
do krku prázdné pavučiny
zachvěla se
Nebude to lehké, ale dáte to holky, zas bude dobře, smrtelnost poodešla... Poskládalas báseň těžkých okamžiků z bolesti strachu i radosti trvání, vyvolává úžas |
Slova těžká jako kamení... starostmi. Snad bude líp. Držím pěsti Barunce i tobě. Poezie mě jako vždy uchvátila, umíš to říct tak, až se chce řvát. Nejvíc asi tohle: každý nový den teď rozsvítíš dalším zavaleným hornickým kahanem |
Z ostřice jsem se dostal, přes smrtelnost to bylo těžší a když houští stisklo spoušť, dorazil mě puštík. Verše lehce nařasené mě potěšily. |
Komentáře