Pane řediteli, já pleju
Andělský chór dozpíval, jako každý den, další kolo Písně Stvoření. Pak andělé odešli do nebeského baru na pár drinků.
„Víš, že náš starej chce zažít pozemskou zkušenost?“ zeptal se druhý tenor třetího.
„Kdo, hlavní tenor? A hleďme. Určitě to bude nějaká extrabuřtózní tlačenka.“
„Nemohl si vybrat lepší dobu a planetu, že,“ usmál se druhý tenor.
V hlavě se mu objevila hláška z filmu Škola základ života „pane řediteli, já pleju“: kdo by chtěl ve hře pozemského života nějak více provokovat vysoce postaveného anděla?
„Je to velký zvíře, jen co je pravda“ pokračoval třetí tenor, „Jak tak odhaduju, jak to tady chodí, že dostane jednoduchej pozemskej život, bude bohatej a slavnej.“
„Taky jsem slyšel, že chce ve svém pozemském jméně naznačit, že je něco jako král a bůh.“ přihodil polínko druhý tenor.
„To už je duchovní pýcha, ne? Vždyť taktovku drží Bůh Otec...“ vydechl třetí tenor.
„Ale VIP andělům se vychází vstříc, tak to je,“ konstatoval druhý tenot, „Počkat... vidím, že andělské tkadleny už dotkaly osud. Bude se jmenovat... Karel Gott.“
Pěkně se čte. Vtipné podáni. Škoda, že ten Goťák byl na konci odhalen a neni ponechán za závojem dovtípeni. Ale jinak super čtení. |
@Philogyny: Aha, film neznám, líbil se mi jenom ten název. .A nechala bych nikdy vyhrát, pokud bych na to měl... mezi muži bývá dost velký rozptyl a bývají hodně jeden od druhého jiní, co nasere jednoho nechá klidem druhého. nikdy nevíš. |
Aha, film neznám, líbil se mi jenom ten název. .A nechala bych nikdy vyhrát, pokud bych na to měla . Kdysi k nám do kanceláře přišel chlap a ptal se na manžela. Řekla jsem mu, ať počká. Nevěděla jsem, kdo to je. Byl to hezký kus chlapa a měl chytré oči. Vykládal mi , jak syn zastřelil srnu a pak koloucha. Zlobila jsem se a řekla mu to svý. O chudácích, co nejsou schopní zastřelit divočáka. Srna se srnčetem je pro mne oltář. Pak obešel stůl a chtěl mi ukázat fotky. Řekla mu, ať se ke mně nepřibližuje, že snídám tuňáka s cibulí a smrdím. Odvážil se. Pak mi manžel řekl, že to byl nájemce, chodila do jeho honitby. Pak už jsme na to neměli peníze. Ale než jsem odešla, tak mi někdo polil celý posed zevnitř červenou barvou. Ani jsem se nehnula. Vždycky jsem si myslela, že chlapi jsou jiní. Myslivci. Teď raději decentně mlčím. |
@Philogyny: Gotta jsem nikdy ráda neměla. Ale líbí se mi, moc, pane řediteli, já pleju. Taky jsem musela. :o) v tom filmu to teda není plení zahrady, ale hraní tenisu "play". pointa názvu je, že když hraješ proti nějakému velkému zvířeti, necháš ho vyhrát |
Gotta jsem nikdy ráda neměla. Ale líbí se mi, moc, pane řediteli, já pleju. Taky jsem musela. :o) |
Komentáře