Helena
Paměti loučení
Kostel byl plný tak, že se opozdilci mačkali až u kropenky. Tetky v tmavých krojích seděly v lavicích jako havrani na drátech a každá střežila svůj podsedák, jako by šlo o dědictví po předcích. Stačilo zaváhat a už syčely.
„Tady je obsazené.“
Přitom tam seděl jen duch jejího manžela, co umřel před dvanácti lety na slivovicu a zlost.
Loučili jsme se s paní Helenou. Měla hlas, kterým se daly otevírat staré kredence i lidské duše. Tolik roků mluvila nad rakvemi zdejších lidí, až se zdálo, že zná jejich životy lépe než oni sami.
Dokázala vzít obyčejnou ženskou ve vytahané kanafasce, co celý život okopávala vinohrad a sázela macešky, a udělat z ní skoro biblickou postavu. Ne lhaním. Jen tím, že se dívala pozorně.
Kdysi měla řeč i nad naší babkou. Dodnes si pamatuju, jak řekla, že „uměla být tichá tak, aby v chalupě nebylo smutno“. Nikdo z nás by takovou větu nevymyslel, a přitom byla pravdivá.
Teď ležela Helena vpředu pod bílými kytkami a nový farář mluvil cosi o věčnosti. Moc jsem ho neposlouchala, protože jedné z těch nejjedovatějších babek, co seděly přede mnou, přistál ve vlasech pavouk.
Takový mrňús. Sotva tři milimetry.
Nejdřív jsem ho sfoukla, jenže se po chvíli objevil znovu a začal jí korzovat po účesu sem a tam, od ucha k uchu, jako kdyby jí štrykoval černé firhaňky. Babka se vrtěla, ošívala, otáčela hlavou, odkud táhne, a pavouk se držel jak hřích.
Varhany hrály. Housle plakaly. Někdo vzadu smrkal do kapesníku.
A já si pomyslela:
„To máš za to, žes sem nechtěla pustit cizí.“
Hned nato mě zamrzelo, že jsem tak škodolibá. Jenže pánbůh má pro podobné věci rychlé účetnictví. Večer jsem v zahradě šlápla na hrábě a jejich násada mě praštila přímo mezi oči.
Teď mám na čele bouli jak erteplu.
Po mši někdo říkal, že se jistě najde nový smuteční řečník.
Najde.
Ale některé hlasy odejdou tak, že po nich zůstane v kostele prázdné místo. A lidé si tam ještě dlouho nesedají.
AI hodnocení: 85 %
Výjimečně zdařilá miniatura, která na malé ploše dokáže předat velmi hluboký a lidský pohled na odcházení a vzpomínky. Autentický jazyk s lehkým nádechem nářečí vtáhne čtenáře přímo do lavice venkovského kostela. Přechod od smuteční atmosféry k úsměvné epizodě s pavoukem je naprosto plynulý a logický. Vypravěčský hlas je silný, uvěřitelný a plný empatie i špetky sarkasmu. Skvělá práce s detailem.
Silné stránky
Autentický jazyk a práce s dialektem
Vynikající pozorovatelský talent
Schopnost jemného humoru v napjaté situaci
Plynulá a přirozená kompozice
Skvěle budovaná atmosféra
Slabé stránky
Velmi drobné zpomalení tempa uprostřed
Doporučení
Dílo je plně funkční, nevyžaduje zásadní úpravy
Zachovat tento silný vypravěčský hlas i pro delší útvary
@Philogyny: Máme u chalupy starou býkárnu a stodolu. Kdysi bývala na půdě nad býkárnou sláma na podestlání... Tak to je námět, panečku. Mám také starou chalupu, a stodolu, a před vraty stodoly zemřel bývalý majitel tohoto domu, srazilo ho auto, když se ohlížel jestli nejde shora auto sluníčko mu osvítilo horizont. Zemřel své ženě v náručí Stalo se to už dávno. V tom domě necítím nic zlého, to byli moc dobří a pracovití lidé, a měli hodně polí, protože měli hospodářství. Taky jsem koupila pár polí...:-) Děkuju Phil, za hezké povídání.. |
@deli: Rozumím tomu, jak to s Luzz myslíte..udělala jsem takové podvojné nebo už potrojné učetnictví... Máme u chalupy starou býkárnu a stodolu. Kdysi bývala na půdě nad býkárnou sláma na podestlání, klasika. A jedna ošetřovatelka tam při shazování spadla dolů. Ve slámě byly vidle. Byl to smrťák. Kdysi, když jsme tu přišli, jsem jí tam zapálila svíčku. Chodívám někdy i v noci, ale nic, žádné znamení nikdy nebylo. Přiznám se, na tu půdu jsem ještě nevylezla. Pod střechu jenom ve stodole. |
@Lída: Taky mě za špatnost odplata rychle dohoní :). Jak jsem u tebe zvyklá, velmi dobré čtení že jo, že to funguje..:-) Děkuju moc, Lidy.. |
@Philogyny: Znala jsem paní, která chodila dělat tohodle smutečního řečníka. Jednou před hřbitovem vystoupila ... Rozumím tomu, jak to s Luzz myslíte..udělala jsem takové podvojné nebo už potrojné učetnictví. ..:-) A nemuselo to být. Pořád se učím...a děkuju, že mi takto v tom pomáháte. No, aby toho nebylo málo, dnes mám málem rozražené čelo od těžkých dřevěných vrat, jsem se chtěla podívat zblízka na nějaký suk..:-) To zase budu vysvětlovat, že mě muž opravdu nemlátí..:-)) Děkuju moc... |
Taky mě za špatnost odplata rychle dohoní :). Jak jsem u tebe zvyklá, velmi dobré čtení |
Znala jsem paní, která chodila dělat tohodle smutečního řečníka. Jednou před hřbitovem vystoupila z auta a trefil ji šlak. Byly hned mrtvá... Jinak za mě napsala Luzz. Měla jsem ten samý pocit ve stejném místě povídky. Už se mi taky stalo, že šlápla a dostala po hlavě, ale to byly opřené v trávě o strom. :o) |
@Luzz: moc hezkej text. možná bych se obešla bez těch několika vět v poslední části, kde explicitn... ano, díky za komentář. Pravda je, že hrábě tam vtrhnou dost prudce, jako ta pecka do čela, až se mně v očích zajiskřilo. Mně se to líbilo jako malý účet za škodolibost, ale chápu, může to působit jako odbočka. Díky moc.. |
moc hezkej text. možná bych se obešla bez těch několika vět v poslední části, kde explicitně zmiňuješ - "to máš za to" až po tu bouli na hlavě... (protože to je jakoby takový odskok, zbytečně to odvádí pozornost, vytrhneš čtenáře z toho kostela a přeneseš ho k sobě na zahradu...) - a navíc čtenář tak nějak vytuší, že "to má za to" - takže za mě je tam tato pasáž tak nějak navíc. ale samotný závěr je moc fajn. |
@Kásim: miluju tu atmosféru, kdy každý se znal s každým, protože spolu rostli od narození až k smrti... Máme to stejně. Jsem vděčná, že jsem tu dobu ještě mohla kousek zažít, se svými stařenkami a stařečky. (A už bych nechtěla být teď mladá....asi ne..:-).. |
@Benetka: Bylo to v Litultovicích. Kostel sv. Bartoloměje. A je to zvláštní že zrovna právě i v Hruškách j... To už začíná vypadat na tajnou síť sv. Bartoloměje po celé Moravě..:-) |
@deli: Děkuju moc, Kásime, za tvoji návštěvu. Vojtecha Jasného velmi obdivuji. A Všichni moji rodáci...... miluju tu atmosféru, kdy každý se znal s každým, protože spolu rostli od narození až k smrti, stařečci znali mladé a mladí staré, každý znal své blízké a věděl, za co stojí. Dnes se všichni stěhují, satelitní městečka zničila obecní pospolitost, protože novousedlíci nemají žádný vztah k tradici, k historii, k místu. |
@Benetka: KRÁSNÉ. Ostatně jako vše z Tvého "pera". Já mám jiný zážitek z kostela. Bylo to kdesi na severn... To je vlastně podobné. Člověk si po letech často nepamatuje ani slova, ale ten pocit. Někdy stačí jeden hlas, vůně kadidla nebo parsek světla v okně a zůstane to v nás déle než celý obřad. Děkuju uctivě..:-) |
@mylenka: Napsané, jak u tebe bývá pravidlem, velmi dobře. Tvé texty jsou jako film- vidím v nich lidi... Díky, myl..vím, o čem mluvíš. Tady ta pokora k životu i smrti, pohřbívání pořád tady na dědině ještě je. A ano, je to dar, když má obec opravdu "dobrého" řečníka nejen ve smyslu dokonalého odříkání textu, ale když je tam "něco" víc, což uměla tato vzácná paní. Je to zvláštní, ale vždy jsem se na její řeč těšila, jako by o zemřelém četla báseň života, ať to byl kdokoli. Děkuju.. |
@Kásim: prosté lidské psaní o obyčejných lidech, jejich osudech, sepsané pozorným pozorovatelem… vzpomně... Děkuju moc, Kásime, za tvoji návštěvu. Vojtecha Jasného velmi obdivuji. A Všichni moji rodáci...o obyčejných lidech v neobyčejné době, kdy lidé sedávali spolu u jednoho stolu, a jak dějiny tyto vztahy roztrhli. Nádherný film. "Tady je tvůj Rhodos a tady skákej" |
@Janina6: Ty se taky umíš moc dobře dívat na lidi a vyjádřit to, co v nich je či bylo hodno zaznamenání..... Já to tady u nás mám ráda, aj ty lidi, i když sú tady taky potvory..:-) Děkuju, Jani. |
@Cukuleta: Píšeš moc dobře. Ráda pozoruju život touto optikou. Díky moc, moc mě to těší..:-) |
@Jarrda: Krásné čtení a velmi pěkná přirovnání. Nejvíce se mi líbilo: „uměla být tichá tak, aby v chalup... Děkuju moc za návštěvu, jsem ráda, že to "něco" zanechalo.. |
@Květoň Zahájský: Nemáš nechat hrábě povalovat. Tož včil máš hrču jak erteplu, ale zkušenost k nezaplacení. Pěkně s... Ano, nechala jsem je tam já, předtím se křápl můj chlap zase..:-) Děkuju ti moc.. |
@Benetka: KRÁSNÉ. Ostatně jako vše z Tvého "pera". Já mám jiný zážitek z kostela. Bylo to kdesi na severn... Bylo to v Litultovicích. Kostel sv. Bartoloměje. A je to zvláštní že zrovna právě i v Hruškách je kostel sv. Bartoloměje. Náhoda? |
Zajímavé téma i debata pod ním. Pavouček se velmi šikne! Odlehčí, stejně jako boule na čele. Pěkná miniaturka. |
KRÁSNÉ. Ostatně jako vše z Tvého "pera". Já mám jiný zážitek z kostela. Bylo to kdesi na severní moravě. Moje exmanželka pocházela z Opavy a ženil se její bratranec. Kostelíček byl takový spíš menší a proto o to víc bylo překvapující jak se z kůru náhle rozezněl úžasný dívčí hlas! Jinak o té svatbě vím ještě pár věcí ale tenhle moment nic nepřebije. A vlastně ani pořádně nevím co zpívala ale myslim že je to jedno... |
Napsané, jak u tebe bývá pravidlem, velmi dobře. Tvé texty jsou jako film- vidím v nich lidi, prostředí i pavouka :-). Máš velký dar vystihnout na malé ploše příběh, který ve čtenáři doznívá. K tématu: Myslím si, že rituál pohřbu je velmi důležitý pro pozůstalé. Vím o čem píšu, protože jsem už ve věku, kdy se loučím stále častěji. Stále častěji také čtu na smutečních oznámeních, že "dle přání zemřelého" pohřeb nebude a příbuzní se rozloučí v "rodinném kruhu". Což ve výseldku znamená, že zemřelého dají zpopelnit a uloží do hrobu, nebo někde rozsypou. Zažila jsem pohřby církevní i civilní. Být dobrým řečníkem na pohřbech ale není dáno každému, kdo se jím stává. |
prosté lidské psaní o obyčejných lidech, jejich osudech, sepsané pozorným pozorovatelem… vzpomněl jsem si hned na svůj zamilovaný film Všichni dobří rodáci. Moc ti děkuji za krásný zážitek ❤️ |
Ty se taky umíš moc dobře dívat na lidi a vyjádřit to, co v nich je či bylo hodno zaznamenání... Tvoje povídky jsou jich plné. To je myslím lepší, než pohřební projevy. |
Krásné čtení a velmi pěkná přirovnání. Nejvíce se mi líbilo: „uměla být tichá tak, aby v chalupě nebylo smutno“ ; Měla hlas, kterým se daly otevírat staré kredence i lidské duše. |
Nemáš nechat hrábě povalovat. Tož včil máš hrču jak erteplu, ale zkušenost k nezaplacení. Pěkně si tam žijete, pěkně. A napsané to máš taky pěkně. |
@blackbeeno3569: Tak jsem zase o kus chytřejší :) krásný slovo :) ale škoda, žes to nevzala, asi by ti to šlo :) Určitě bych to dokázala sepsat, ale jelikož teď pořád brečím, i při Karafiatových Broučcích...začala bych řvát už při prvních slovech, i kdyby byl nebožtík kdovíjaký lump, a ještě by si to pak musel přečíst sám..:-) |
@deli : Není to fikce. Paní Helena byla skutečná, i pavouk..:-) Zajímavé je, že mi nabídla, poprosila... Tak jsem zase o kus chytřejší :) krásný slovo :) ale škoda, žes to nevzala, asi by ti to šlo :) |
@blackbeeno3569: Nevím, jestli je to fikce nebo vzpomínka. Dneska nebo kdysi. A už vůbec nevím, co to jso... Není to fikce. Paní Helena byla skutečná, i pavouk..:-) Zajímavé je, že mi nabídla, poprosila, když už byla velmi nemocná, jestli bych po ní funkci smutečního řečníka nepřevzala. Odmítla jsem, z mnoha důvodů. Firhaňky jsou záclony..:-) Děkuji moc.. |
Nevím, jestli je to fikce nebo vzpomínka. Dneska nebo kdysi. A už vůbec nevím, co to jsou firhaňky. Ale byla jsem dneska s tebou v kostele. A chtěla bych slyšet paní Helenu mluvit. |
Komentáře