říkala jsem ti
a
Říkala jsem ti
nechoď do vody mezi
duhové kapry
když jsi vylezl naposled
přibyla za oknem
poklička na hrnečku
od té doby mlčíš
já taky
slovosled básně se mění
neustále v ní sněží
a když se jí s něčím svěřím
otevře vánici
je zima
zamykám stránky rukopisu
obracejí se samy
ta s číslem pět má známý hlas
můj?
je už celá červená
pořád jí teče z nosu krev
a chce tátův látkový kapesník
z mrtvých manšestráků
krmit už chodím jen na štědrý den
ale je tam ještě další muž
nebo žena
s ptačí hlavou
prolnutí mrtvých s živými
živí jsou mrtví uvnitř
svého nedokonalého lidského těla
zapsáno a odzkoušeno na rybách
a na všech
kdo byli v té chvíli pod vodou
na přísně utajeném místě
pozůstalým byla rozeslána trička
s potiskem prehistorických ryb
vybavených natahovacím strojkem nesmrtelnosti
tito lidé budou přednostně vybráni
až začne boj o přežití druhu
všichni už mají v těle
nainstalovaný čip a skřele
doporučujeme prát v rybniční vodě
tleskáním ploutví o kameny
tyto zvuky jednou změní zpátky
tlející svět
dá se do pohybu
už musím odejít
láva vyvěrá z hlubin země
příliš mnoho mrtvých na křížích
pro ježíše
i ryb
@Evženie Brambůrková: Je to neuvěřitelné. Nosím to tričko...kdysi jsem hledala pexeso, vnučka ho miluje hrát. A našla si studio Trnka. No a tam Steampunk... :o) Hezký pozdní večer přeju. |
Nevím, kam zmizela, ale vrátila se nádherná. Nejsou tam drobné kosmetické změny? Nejsem si jistá. Každopádně je to radost číst... |
Nejvíce se mi líbí první dvě sloky. Jsou pro mne lehce pochopitelné. U dalších je to o zkoumání a hledání. Podobně jako když se dívám na obraz, který jsem si koupil před rokem. Stále a pomalu jej prozkoumávám, dívám se na zajímavé detaily. Stále v nich nacházím něco nového poutavého. Pozvolna spatřuji celou koncepci krásného díla. Je v tom hloubka, nutící k zamyšlení. |
nedávno tu byla, že? Moje žena říkala celé roky, co jsme si tu budovali a opravovali dům, že se jí zdá sen, kde po zahradě jdou zástupy lidí, ona na ně mluví a nic...říkala jim Ti druzí...po tom, co jsme tu začali bydlet, prý zmizeli...říkal jsem jí Už je nevidíš na zahradě, jsi jedna z nich. Někdo, kdo tu žije. |
Komentáře