oslovení
říkáme si
„pane“ a „paní“
jako bychom všichni byli
šlechta
créme de la créme
@Danny: nelhal jsem, fakt to tam je, Dadik to lajkovala. na FB není hned všechno vidět, musíš kliknou... nebyla tam, až dnes, či kdy a lajkovala jsem - herců není nekonečno :) |
@Philogyny: Ty sis ze mně udělal legraci. Nevidím ji tam. Dlouho jsem nebyla. Tak popošla, že ti něco napíšu ... nevidíš to, protože jeden z nás si toho druhého odpřátelil, fakt si nepamatuju, jestli jsem to byl já nebo ty. dělal jsem nějaké čistky profilu, tak možná že jsem si řekl, že tě tak dobře neznám, abys viděla hodně soukromé věci, které tam píšu |
@Philogyny: Ty sis ze mně udělal legraci. Nevidím ji tam. Dlouho jsem nebyla. Tak popošla, že ti něco napíšu ... prosím najdi si tam moje jméno, klikni na něj a uvidíš nejnovější posty. já nelžu. |
@Philogyny: Ty sis ze mně udělal legraci. Nevidím ji tam. Dlouho jsem nebyla. Tak popošla, že ti něco napíšu ... nelhal jsem, fakt to tam je, Dadik to lajkovala. na FB není hned všechno vidět, musíš kliknout přímo do feedu daného člověka. |
@Danny: ad FB: dal jsem to tam Ty sis ze mně udělal legraci. Nevidím ji tam. Dlouho jsem nebyla. Tak popošla, že ti něco napíšu a ty jsi tam dal včera tu moji. Nevěděla jsem to. nelžu Když, tak mlčím. Kdysi jsme do školy museli nosit vlastní příbory. Babička mi ušila zdrhovací pytlík na tkaničku. Vidím ho před sebou. No a doma mi do něj dali hliníkový příbor. Odmalička nesnáším umělou hmotu a hliník, nevím proč. Tak jsem si dávala nerez z kredence. A jednou mi táta řekl, jaký jsem měla příbor. Zalhala jsem. Chtěl ho ukázat. Ukázala, nic jiného mi nezbývalo. Byla jsem malá holka a měla z něho strach. Dostala jsem strašný výprask řemenem. Vždycky žalovala máma. A tak v běžné konverzaci, pokud nejde o život nebo tak něco, nelžu. |
Líbí se mi moc její jemná ironie, z obyčejného oslovení dělá malou hru na vznešenost a společenskou výjimečnost. Zveřejnila bych i na FB, pokud můžu podat návrh... |
Komentáře