Křižovatky
/vzpomínka na V./
Čekárna vrzala pod lidmi jako starý biograf. Lak na sedadlech se odlupoval v tenkých šupinách a ve vzduchu se držel pach mokrých kabátů, kafru a dezinfekce. Muž vedle mne rozevřel Hospodářské noviny a zmizel za nimi, papírová stěna mezi ním a světem. Papírový paraván. Jen občas povzdechl a noviny zašustily.
Čekali jsme už dlouho. Před ordinací slovutného zubaře, kde se člověk snadno ztratí i bez toho, aby vstal ze židle. Takové malé křižovatky v chodbách, kde každý míří jinam, ale všichni končí stejně. Čekárna byla plná. Kdo mohl, šeptal. Kdo nemohl, vrzal.
Napříč seděl chlap s břichem přelitým přes opasek a soustředěně doloval cosi z nosu. Po každém výpadu založil ruce do klína a lidé vedle něj se nepatrně odklonili, obilí před větrem.
Paní v červených střevících pohupovala nohou. Nad levým okem měla křivě domalované obočí, trochu smutné, trochu statečné. Když pootevřela ústa, zablesklo se jí v nich zlato. Lak na špičkách se leskl v čekárnovém světle, třešně po dešti.
Vedle kapucínů — těch dnešních kluků v mikinách — seděl mladík a zběsile mačkal mobil. Občas nestihl uhnout před holuby z rukou nervózního pána.
Do schodů se vyhekala žena v těsném baloňáku. Zastavila uprostřed čekárny, funěla a rozhlížela se.
„Prosím vás… neurologie?“
Dva lidé ji otočili správným směrem, jako když se obrací korouhev. Vyšla chodbou a její podpatky klapaly do útrob polikliniky, kde se člověk mohl ztratit i sám sobě.
Dlouho se nic nedělo. Jen nevrlý kluk v mikině mačkal mobil. Palec jel pořád dokola, bez přestávky, bez pohledu nahoru. Paní vedle něj sebou škubala při každém jeho pohybu, vtáhla do sebe celý jeho neklid.
Panty znovu zaskřípěly.
„Ježišmarjá,“ objevila se zas mezi dveřmi. „Dyť su tu zas.“
Čekárna se pousmála.
Jeden chytrý ukázal na cedule.
„Pani, dyť to tu máte napsané.“
Žena sevřela kabelu, těžkou nejspíš vajíčky nebo zavařeninou pro paní doktorku, a jen bezradně kroutila hlavou.
„Člověk chce recepis a tolik křižovatek.“
Pak zase odešla.
Muž vedle mne zašustil novinami. Chtělo se mi čůrat.
Na dveřích záchodu visela cedule veliká: KLÍČE U SESTRY.
„Hm,“ řekl muž, když jsem ho poprosila.
Zaklepal na dveře ordinace. Vyplula sestra s rusými vlasy, krásná jak herečka ze starého filmu.
Muž se k ní naklonil a cosi zašeptal.
„Cože?“ nechápala.
A on nahlas, přes celou čekárnu:
„Manželka chce čůrat.“
Všechno utichlo.
I sedadla přestala vrzat.
Sebrala jsem klíč a zmizela na záchodě. Dívala jsem se do zrcadla déle, než bylo potřeba. V zářivkovém světle vypadal člověk vždycky trochu provinile.
Když jsem se vrátila, na mém místě seděla stará paní.
Muž četl dál.
Přisedla jsem si jinam a babka se ke mně hned naklonila. Mluvila o očích. O zákalu. O tom, že už nepozná vnuky ani česnek od cibule. Brýle měla silné jak dna od hořčičáků a oči za nimi plavaly.
Poslouchala jsem jen napůl. Čekárna šuměla.
Pak se zleva znovu otevřely dveře.
Do čekárny vpadl baloňák.
„Pomóóc!“ vykřikla žena a rozplakala se.
Všichni ztichli.
„Tak kde to je? Dyť už su tu potřetí.“
Můj muž se rozesmál. Ne zle, spíš překvapeně tím neštěstím. Žena na něj pohlédla a rozbrečela se ještě víc.
A tehdy vstal.
Někdy se v něm objeví dobrota, kterou vůbec neznám. Nabídl jí rámě a odvedl ji k neurologii, jako by ji vedl přes rozvodněnou řeku.
Zůstala jsem sama s babkou.
Mlela cosi o zabijačce, o jitrnicích bez česneku, o tmě před očima. Občas mluvila do zdi místo na mne.
Pak jsem pochopila.
„Ale pani… kam vy vlastně idete?“
„K Menšíkovi,“ hlesla.
Očař.
Zvedla jsem ji pomalu ze sedadla.
„Oční je na druhé straně.“
Sepjala ruce.
„Ježišmarjá. Hodinu tu čumím zbytečně.“
A odešla podle cedulí, pomalu, opatrně. Podlaha se jí proměnila v kluzkou krustu ledu.
Na její místo si sedla žena s červenými vlasy.
Do té chvíle stála u radiátoru a pozorovala lidi s pobaveným úsměvem. Teď si zapálila viržinko, jako by zákaz kouření platil pro všechny kromě ní.
Dým kolem ní stál skoro nehybně.
„To tak bývá,“ pousmála se. „Lidé sedí celé hodiny na zubním a celou dobu mluví o očích.“
Popel sklepávala do místního zpravodaje, který jsem držela na kolenou.
Tvářila se, jako by znala něco, co ostatní dávno zapomněli.
„V lékárně jsem potkala jednoho muža,“ řekla tiše. „Tak spěchal, až mu duša vlála za kabátem.“
Usmála se sama pro sebe a znovu potáhla z viržinka.
Přenádherná sestra zavolala další.
Vstala jsem.
Klopýtala mezi kabelami a cizími dechy. U dveří jsem se ještě otočila.
Zleva se otevřely dveře.
A do světla čekárny znovu vplul baloňák.
Nad ním se v šeru zableskla dvě silná skla, veliká jak hořčičáky.
AI hodnocení: 88 %
Panel kritiků vysoce oceňuje tuto povídku pro její vynikající pozorovací talent, lehkou ruku při výstavbě komických i dojemných mikrosituací a brilantní jazykové zpracování. Práce s opakováním motivů, živé dialogy a plasticky vykreslené figury tvoří dohromady mimořádně čtivý text s hluboce lidským přesahem. Jedná se o nadprůměrnou až mistrovskou kratší prózu.
Silné stránky
Bravurní práce s jazykem a originálními přirovnáními.
Živé a uvěřitelné lidské postavy.
Silná, téměř hmatatelná atmosféra nemocniční čekárny.
Slabé stránky
Mírně nepatřičně působící surreálný motiv u ženy s viržinkem.
Doporučení
Sjednotit míru absurdity, aby snové prvky lépe ladily s realismem.
@Kočkodan: Já se, deli, raději znovu ozývám, protože mám pocit, že došlo k hrůznému nedorozumění a ty sis mů... No přesně tak, že se ti povídka nelíbí, takže jsem ráda, že se ti líbí, ale i kdyby se nelíbila, vše je v pořádku. Mně se taky všechno nelíbí. Naposledy pán, co mě dnes žduchal v kauflandu u pokladen vozíkem do zad..:-))) Děkuju moc, KOčkodane..:-) |
@Gora: deli, četla jsem podrobnější rozbor v hodnocení, potěšilo mě, že jsem včera po jistém tápán... Díky moc Goro, já tak lidi vidím, v dobrém, v ironii, i soucitu.:-) Hrabala miluju.. |
Já se, deli, raději znovu ozývám, protože mám pocit, že došlo k hrůznému nedorozumění a ty sis můj zašmodrchaný koment asi interpretovala přesně opačně, než byl myšlen. Takže pro jistotu zdůrazňuji, že se mi tvoje Křižovatky opravdu LÍBILY. |
@deli: Goro, správně jsi to našla, není to jen o bloudících důchodcích. Čekárna má vlastní svět a systém... deli, četla jsem podrobnější rozbor v hodnocení, potěšilo mě, že jsem včera po jistém tápání použila stejné slovo - Vypravěčka je bystrá pozorovatelka s darem pro ironii i soucit. Tvé prózy mají vysokou úroveň, jazykovou, psychologickou, pozorovací a ani "odkaz k Hrabalovi" v rozboru není mimo mísu. |
@Lída: Mám dlouhé vedení, trvalo mi, než jsem pochopila že muž vedle tebe je tvůj vlastní :) .... pro m... Co já vím, co to bylo za chlapa, sedl si vedle, a už ode mě neodešel. Jo, je můj.🙂 Dekuju, Lidy 🌞 |
@Benetka: A jinak je to čistokrevná sájlent fikšn. Zapálit si cígo v čekárně... Uf. Natož viržínko. Eh. T... Díky moc, virzinko je z jiného světa, jako ona dáma.😉 |
@Benetka: Přečetl jsem až po KAFR a... Musel jsem se zastavit/zamyslet... Wim já vůbec jak voní kafr? A..... No jasně. Ve starých poliklinikách je kafr pořád cítit. A používá se mmj i do dezinfekcí. Je vidět, že nechodis po dochtoroch, coz je dobře. Ale zkus se s nim někdy namazat, místo hruškovice a uvidíš jak pojedeš🤣🤣 diky za čtení 🙂 |
Ať mi okamžitě vypadají všechny zuby, jestli ti na vzdálenost několika set kilometrů drze lžu do očí, že se mi tvoje dílko líbilo. (úsměv) |
Mám dlouhé vedení, trvalo mi, než jsem pochopila že muž vedle tebe je tvůj vlastní :) .... pro mě křižovatka reality přítomnosti, minulosti a jak píše Benetka i sci-fi ... napsané s nadsázkou a barvitě |
A jinak je to čistokrevná sájlent fikšn. Zapálit si cígo v čekárně... Uf. Natož viržínko. Eh. To jsem v mládí hulíval a ten smrad byl fuckt strašný! Nicméně příběh je to vtipný čtivý a tak tip |
Přečetl jsem až po KAFR a... Musel jsem se zastavit/zamyslet... Wim já vůbec jak voní kafr? A... Kde by se on vůbec vzal v čekárně u dochtora?! Jo jako té desinfekci bych věřil a možná i těm prochcaným kabátům ale kafr?! To jako vážně?!?!?! |
@deli: Někde jsem četla, že dloubáni v nose může urychlit či spustit Alzheimerovu chorobu, ze se tí... No, tam jde spíš o poškození nosní sliznice a pak krátkou cestu k mozku. To už snad je prokázáno, že častější záněty v mozku mohou vést ve stáří k Alzheimrovi. To je jako když někdo kouří, že má větší "šanci" na rakovinu plic. Já jsem taky ráda, když mě někdo upozorní na chyby v textu - tady jsem jen chtěla říci, že mě zaujal způsob, jak je to napsané natolik, že už jsem "chyby" neviděla :-) |
@mylenka: Jelikož se mi ekloval ten muž s prstem v nose, jakobych ho viděla (a i když čekárny z duš... Někde jsem četla, že dloubáni v nose může urychlit či spustit Alzheimerovu chorobu, ze se tím přenášejí nějaké viry. Tak snad to tomu pánovi někdo řekne.🙂 Ja chybu v textu občas udělám, jsem rada, když mě někdo upozorní, ať to tu nevisí pro ostudu.🙂 Dekuji za čtení. |
Jelikož se mi ekloval ten muž s prstem v nose, jakobych ho viděla (a i když čekárny z duše nenávidím), musím uznat, že máš dar barvitého vylíčení i tak blbé situace. Nějak mě ani nenapadlo hledat mouchy v textu, který plynule odtékal kamsi do útrob polikliniky. |
@Gora: Vykreslené bohatými obrázky tak precizně, že ty postavičky ožívají ve čtenářově mysli... Situace ... Goro, správně jsi to našla, není to jen o bloudících důchodcích. Čekárna má vlastní svět a systém, ale není to jen o čekárně. A žena v červenými vlasy. Znala jsem jen jednu. Fascinoval mě způsob jejího bytí ve stejném prostoru. Tak jsem si ji "pujčila" do čekárny. Facinoval mě její odstup, ironie a nadhled. |
@lastgasp : Situace v čekárně bývá částým námětem prózy i poezie. Zde je postavena na bloudících seniorech... Ano, "jako" nadužívám. Také děkuju za upozornění. Nějaké jsem odstranila, některá ponechám, jsou silné "jako"..:-) Ale výtce rozumím. Obcas v mých povídkách logiku nehledej, ta dáma virzinko mít musí a klepat popel na místní zpravodaj stejně tak.🙂 Ještě jednou moc děkuju.. |
@Květoň Zahájský: Hořčičáky nehořčičáky, vidím tě tam úplně plasticky a v barvách. Už se vidím, jak to budu v baloňáku s husou v podpaží pochodovat já, s hořčičákama. Děkuju moc..:-) |
@Gora: Pročetla jsem a i přes mé hořčičáky konstatovala, že úpravy jdou dílu k duhu. Snad ještě ... Děkuju moc. Opraveno. I když si nastavím pravopis, tak mi občas něco zůstane, a právě u toho středního rodu, je to i kvůli nářečí, říkáme ty skla, ty kuřata. Ale v textu to má být samozřejmě správně. Díky za korekci, Irenko..:-) |
@blackbeeno3569 : tip :) dočetla jsem s úsměvem :) Děkuju ..:-) to mě moc těší.🙂 |
Situace v čekárně bývá částým námětem prózy i poezie. Zde je postavena na bloudících seniorech. Chování pacientů není typické, některé je nepravděpodobné (viržínko!) Spojka (částice) jako je opravdu frekventovaná ke škodě spádu děje. Přitovnání působí vynuceně. Barvitost postav je pestrá a podaná zkušeně a nosným prvkem žánru, který baví. Neboj se do toho sáhnout! |
@deli: Děkuju, text jsem malinko opravila. Tak snad to nedrhne. Děkuji za tip i odvahu kritizovat..:-)) Pročetla jsem a i přes mé hořčičáky konstatovala, že úpravy jdou dílu k duhu. Snad ještě v poslední: Nad ním se v šeru zableskly dvě silná skla - bych dala zableskla /ta/ skla... |
@Gora: Vykreslené bohatými obrázky tak precizně, že ty postavičky ožívají ve čtenářově mysli... Situace ... Děkuju, text jsem malinko opravila. Tak snad to nedrhne. Děkuji za tip i odvahu kritizovat..:-)) |
Vykreslené bohatými obrázky tak precizně, že ty postavičky ožívají ve čtenářově mysli... Situace s paní a jejími návraty je stěžejní motiv minipovídky. Dobře odpozorováno s nadstavbou humoru a něčeho obtížně formulovatelného, asi to bude soucit... podotek - souhlas a Mariem. |
@Mario Balam: Dal som ☆ :). P.s. maly detail k textu ... pomerne casto pouzivas formu prirovnania ... " jak ..... Děkuji za upozornění. Podívám se na to. A děkuji moc za tip..:-) |
Dal som ☆ :). P.s. maly detail k textu ... pomerne casto pouzivas formu prirovnania ... " jak ... jako...". Skus ich nahradit inou formou . |
Komentáře