Blbá řada
Narodil se se smůlou tak hustou, že by s ní šlo namazat chleba. Pořád se někde zapomínal. Jednou ve sběrném dvoře mezi starými ledničkami, podruhé na Vyšehradě, kde ho průvodkyně omylem zařadila mezi historické památky. Doma měl malou ženu s přízemními myšlenkami, studené jako mrazíky. Žena měla naopak dojem, že on ji od života jenom zdržuje. Děti občas míjely pointu světa o pár kroků. Nebo on je? Život ho zkrátka kopal do kotníků s pravidelností švýcarských hodinek.
Čáp na tom nebyl o moc líp. Příroda mu nadělila zobák, ale hlas už ne. Takže musel pořád klapat. Klapal ráno, klapal večer, klapal při námluvách, klapal při hádce. Tolik rachotu, až ho zobák večer brněl jak dělníka ruce po sbíječce.
Potkali se náhodou u rybníka. Muž seděl na lavičce, protože zaspal poslední autobus a žena mu doma zamkla. Čáp tam stál na jedné noze a nasraně klapal.
Chvíli mlčeli.
Pak muž povzdechl:
„Ty vole, my jsme asi stáli u pána Boha v nějaké blbé řadě.“
Čáp souhlasně zaklapal. Asi třikrát. A bylo to to jediné, co dávalo smysl.
Pak se z dálky ozvalo:
„Další! Reklamace osudu!“
A oba instinktivně udělali krok zpátky.
@kort: nedávno jsem sledoval dokument Modrá krev, a byli tam lidé, co dostali od osudu opravdu nášup, al... Hm, to je pravda. Šlechta dostane od osudu pořádný nášup a ještě u toho drží rovná záda. A my, obyčejní smrtelníci, z toho aspoň občas uděláme absurdní povídku. Díky, korte. |
nedávno jsem sledoval dokument Modrá krev, a byli tam lidé, co dostali od osudu opravdu nášup, ale nestěžovali si... |
@K3: Autora jsem shlédl až po dočtení. Hned zkraje mě to přitáhlo. Velmi líbí. Chtěl jsem napsat něc... Děkuju moc, K3. Mně se taky moc líbí kritika od Ostricha...ale tebe tu taky ráda vidím..:-) |
Autora jsem shlédl až po dočtení. Hned zkraje mě to přitáhlo. Velmi líbí. Chtěl jsem napsat něco hezkého, ale Ostrich mi vzal dech. Tak snad jindy. |
@Janina6: Strašně milé a taky vtipné... děkuji, nějak mi tenhle textík vylepšil den 🙂 Ten čáp je prostě ... A to je nejvíc, když někomu vylepším den.❤️ Jestli seženeš ten jeřáb , seženu ti čápa.🤣 Dekuju. |
Strašně milé a taky vtipné... děkuji, nějak mi tenhle textík vylepšil den 🙂 Ten čáp je prostě k sežrání, chci ho za kamaráda 😂 |
@Lída: i když smolný, přesto můj a bez zbytečných tahanic :) Baže, když smolný, ale náš, a nemusíme stát další frontu. Dekuju, Lidy🙂 |
@Gora: Den Blbec:-) Skvěle dokážeš povýšit tzv. obvyklé trable života na laskavou příhodu s nadhledem... Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet..Rákosníček.🙂 Dekuju, Goro🙏 |
Den Blbec:-) Skvěle dokážeš povýšit tzv. obvyklé trable života na laskavou příhodu s nadhledem, skoro bajku:-), v níž nechybí poučení. A začátek mi maně připomněl Křemílka s Vochomůrkou:-)) |
@Ostrich: Hezká zkratka. Když jsem to četl, uvědomoval jsem si, jak bych to takhle o nikom napsat nemohl... Jeste odkazu na miniaturu tady autora Danny “Imperátor”. Tady je jeden “špatně zařazeny dole”, u Dannyho “nahoře “. |
@Ostrich : Hezká zkratka. Když jsem to četl, uvědomoval jsem si, jak bych to takhle o nikom napsat nemohl... To je nádherný komentář, skoro esej. Děkuji uctivě za něj, a rozhodně jej, prosím, nemaž. Čapka ještě pobírám, ale Nick Bostrom je pro mě jiná liga /podívala jsem se na něj až teď a velmi děkuji za odkaz na jeho vhled/, začínám lehce panikařit a preventivně se dívám na Ducha s Patrickem Swayzem, který teď právě běží v televizi. To je hranice mého bezpečného filozofování..:-) Tou větou o dětech, nepsala jsem ji jako hlavolam, spíš pocitově. Mělo by to být o "generačním střetu", že děti nejsou nutně mimo, jen se pohybují o pár kroků vedle té dospělácké představy, jak by měl svět vypadat. Pozorovatel se na ně dívá skrze svůj "pech", bere to jako smůlu a nedorozumění. Pech v této zkratce není jen smůla ve smyslu náhody, ale spíše dlouhodobé vychýlení z "normálního" světa, takové neustálé stání o jednu řadu vedle. Ještě jednou moc děkuji za tuhle čtenářskou vrstvu a inspiraci. |
@Pavouk: Je asi lepší stát leckdy v blbé řadě, než stát jen v řadě… a nic víc. Díky za tu sílu slov. To je hezky řečeno, děkuju. Ta řada se mi při psaní vlastně stala symbolem něčeho, co nás /možná nekdo?/ zařazuje, i když ne správně. A máš pravdu, i "blbá řada" může vyprávět nějaký příběh, nějakou jinakost.. Děkuju..:-) |
Hezká zkratka. Když jsem to četl, uvědomoval jsem si, jak bych to takhle o nikom napsat nemohl, vždycky mi o každém naskočí Čapkův Obyčejný život - ale přitom to někdy může být opravdu jednoduché. Nerozuměl jsem souvislosti "Děti občas míjely pointu světa o pár kroků. Nebo on je?" Ale možná je to schválně tak, aby to provokovalo k zamyšlení, asi jako když má Čapek, že pejsek kočičku pověsil, aby uschla, a pak zase ona slezla a pověsila na šňůru jeho (zrovna jsme to četli dětem a já až teď - blbec - přišel na řešení, že jaksi mohl ten pověšený rychle na sluníčku uschnout, ale tak to Čapek určitě nemyslel, on chtěl, aby si malý čtenář uvědomil tu absurditu a zasmál se tomu. Ovšem díky tomuhle psaní, milá Deli, jsem si našel i logicky konzistentní jiný výklad, díky). Jo a fronta na reklamace osudu, to je fakt dobrá představa! Jenom mi u toho zase naskakuje, že za nějakých sto let, pokud to teda s AGI/ASI skoulíme aspoň nerozhodně, by tohle mohlo být skoro nepochopitelné (nebo prorocké?). Nick Bostrom, ale i mnozí další si třeba myslí, že k "mnoha životům" máme docela dobře v dohledné době nakročeno, protože vlastně stačí docela málo, jaderná fůze a pak pár drobných ale správně zacílených, protože šíleným tempem pokroku vymyšlených genetických změn a pak nebude o co se hrdlit, vesmír je veliký, čeká nás Měsíc, Mars a kolonizace a tak dlouhý život, že každá reklamace může být snadno přijata:-) To jsem se nějak rozepsal, pardon, ale mazat to nebudu :-) |
Je asi lepší stát leckdy v blbé řadě, než stát jen v řadě… a nic víc. Díky za tu sílu slov. |
@Kásim: osud má každý právě takový, aby byl v danou chvíli ten nejlepší možný, tak to prostě je. Jen m... Dekuji, Kasime. Přesně tak, jak píšeš.. Kdyby na mě někdo zavolal, s reklamaci, vezmu nohy na ramena, i když jsem na tom byla kolikrát zle. Diky, ze ses zastavil🙂 |
@Květoň Zahájský: V blbé řadě, v blbém čase, na blbém místě… To znám. Jojo, to známe asi všichni. Tady jsem se inspirovala mým mužem, toho vždycky někde omylem zavřou. Nedávno právě v tom sběrném dvoře, tady u nás, tam ho to pustilo, ven už ne, brána zavřená. Teď v sobotu jsme nemohli sehnat ani starostu, správce, až místostarostu, který to na dálku otevřel “ a co prej tam dělal po zavírací době “ Můj chlap, jelikož je dobrák, tak uklízel bordel po předchozích , protože tam potřeboval naházet naše haluze ze sadu, a ti ostatní to rozházeli kolem, takže tam nemohl jaksi vjet. Ale zjistil jim, že mají v tom kamerovém systému teda chybu, když ho detekovali, že jel tam, ale ne, že vyjel ven. No ja jsem se smála. Ne tak on, pul dne se mnou nemluvil🤣 a pred týdnem ho zavřeli na Vyšehradském hřbitově , kde večer rozjímal. A když jsem se ho ptala co tam proboha rozjímal, tak odpověděl, ze u Nerudy “ kam s nim”.🤣 |
osud má každý právě takový, aby byl v danou chvíli ten nejlepší možný, tak to prostě je. Jen my brbláme, že se nám nehodí, ale kdo z nás tuší, co přijde za rok, za dva, za deset? |
Komentáře