mezi hlínou, bolestí a květy
Autor nežádá literární kritiku
Sedm let
O proměnách.
Seděla na balkoně s dekou nataženou přes kolena a četla si o přechodu, jako by to byla cizí nemoc z tlusté lékařské knihy.
Sedm let, stálo tam. Jako sedm let v Tibetu.
„No do prdele,“ řekla nahlas, a pak se sama sobě smála.
Ve skleníku zatím kvetla první rajčata. Jenže ona chodila každou chvíli kontrolovat, jestli tam vůbec vlétla nějaká včela. Otevírala dveře dokořán, jako by pouštěla dovnitř nejen hmyz, ale i svět.
Bolest se stěhovala tělem jako neukázněný nájemník. Jednou nohy, pak záda, pak hlava. Když už nic nebolelo, dostala rýmu, aby se náhodou neradovala předčasně.
„Hrůza se mnou,“ psala kamarádce a přidávala smějící se smajlíky, protože některé ženy se naučí maskovat únavu humorem stejně přirozeně, jako jiné rtěnkou.
Večer vzala do ruky motyku.
Jen na chvíli.
Hlína byla ještě teplá.
A někde mezi skleníkem, menopauzou a balkonovým tichem měla najednou pocit, že ještě úplně neodkvetla.
@deli: Díky, ten krásný život potom si nechám líbit!..:-) Děkuju!..:-) Je mi letos 70 a můžeš mi to věřit, že tak pěkné to dříve nebylo :-))) |
@Květoň Zahájský: Stejně tam budeš mít vysavač. :-)) Vypadá to tak. že prý neznají člověka, který by furt tak vysával..:-)))) |
@Danny: krátké, zajímavé... takže jsem tu objevil někoho dalšího kdo píše minipovídky, mrknu se na další... Zkouším to. Miniatury. Nutí mě to editovat a editovat, mazat a mazat. :-) Děkuju.. |
@deli: Děcka se mě začínají ptát, co chci pak na náhrobek, jestli vysavač nebo motyku. Myslím, že motyk... Stejně tam budeš mít vysavač. |
krátké, zajímavé... takže jsem tu objevil někoho dalšího kdo píše minipovídky, mrknu se na další, tip |
@Benetka: Hlína je dobrá akorát tak do hrnčířského kruhu. Ale jinak mě zaumíjáš víc než cokoli kdykoli. Ď. Lepší mět hlínu pod sebú, než nad sebú! díky a zdravím 🌞 |
@Lída: Taky se v tom poznávám, pěkně po tvém napsáno. Dekuju, Lidy. 🙂 Jeste mi zbývají tak dva roky, co budu megaprotivna.😂😂 |
@dadik: nechodím, vím o něm... ale je to moje životní teritorium Brno mě baví. Su tam furt. 🙂 |
Hlína je dobrá akorát tak do hrnčířského kruhu. Ale jinak mě zaumíjáš víc než cokoli kdykoli. Ď. |
@deli: Tož baže. Taky chodíš za prasátkem?🙂 nechodím, vím o něm... ale je to moje životní teritorium |
Neznám autora. Napsané se mi to zdá nezvykle, ale přirozeně. Tak už znám. Myslel jsem si to. |
@deli: Kdyby mě mé problémy rozjařovaly, už mám stand - up kariéru..:-) Děkuju, Jani. Dnes jsem zase měl... neříkej že jsi byla v Jundrově, Brně? :) |
@Gora: Jak povědomé. Kdyby se člověk neuměl zasmát nad trably, to by teprve bylo smutné čtení. Ty j... Děkuju, Goro. I za korekci, opraveno..:-) Musím se smát, jinak bych naplakala celej Tálinskej rybník..:-)) Krásný večer! |
@Evženie Brambůrková: Ženská vydrží víc, než člověk. Prostě takovým věcem nevěnovat zbytečný čas. A už je i daleko ví... Díky, ten krásný život potom si nechám líbit!..:-) Děkuju!..:-) |
Jak povědomé. Kdyby se člověk neuměl zasmát nad trably, to by teprve bylo smutné čtení. Ty je dovedeš takhle senzačně napsat, o to lépe. Jen bych /podle svého, možná mylného? názoru/ opravila: kvetly první rajčata - kvetla. |
Ženská vydrží víc, než člověk. Prostě takovým věcem nevěnovat zbytečný čas. A už je i daleko víc různých preparátů, než bylo dřív. A ten krásný život potom stojí za to :-))) |
@Cukuleta: Super! Mám ráda tento úhled pohledu...jinak to totiž nesvedu 😂.. Ale neboj, běh života T... Díky! Běh života mě momentálně stejně nepustí dál než na rehabilitaci, takže mám čas na ty zastávky...:-) Děkuju moc za pochvalu! |
@Květoň Zahájský: Madona s motykou. Děcka se mě začínají ptát, co chci pak na náhrobek, jestli vysavač nebo motyku. Myslím, že motyka do zdejšího koloritu zapadne víc..:-) Děkuju moc, Květoňku! |
@Janina6: Ano... Tohle je mi hodně blízké. A ten úsměv přes bolest, jo... Teď jsem si ale uvědomila, že te... Kdyby mě mé problémy rozjařovaly, už mám stand - up kariéru..:-) Děkuju, Jani. Dnes jsem zase měla den, a drží se mě tak hrozná migréna, tak mě napadlo vzít kamarádku do Obory Holedná na unikátní nedávno narozené puntíkaté prasátko. Na chvíli to přešlo, jak jsme na něj obě šišlaly skrze plotová oka. Také jsem takový smutný šašek, asi to dělám proto, aby se lidé dřív smáli, než se ptali na mé potíže.. Díky moc! |
Super! Mám ráda tento úhled pohledu...jinak to totiž nesvedu 😂.. Ale neboj, běh života Ti nedovolí se nad tím.moc zamýšlet a pozorovat se... Hezky se mi četlo. Dík |
Ano... Tohle je mi hodně blízké. A ten úsměv přes bolest, jo... Teď jsem si ale uvědomila, že ten mám asi už od mládí. Spolužák o mně kdysi napsal: "Problémy ji rozjaří." 😂 |
Komentáře