Ze slušnosti

13. května

Miniatury prozaické

Doznívání.

Inspirace Hurts "Wonderful Life"

Je po sezóně. V lázeňském parku už nehrají fontány a přes potok neheká tenis starých umělců, kteří si ještě vzpomenou, ve které ruce drží raketu. Cukrová vata z kiosku načichla deštěm, zmatený kos tahá rozpůlenou žížalu v záhonu aster. Na lavičce u oprýskaného zábradlí sedí muž v šedé bundě a drobí rohlík holubům, i když žádný nepřiletí. Vedle něj leží igelitka z Alberta a v ní dvě piva, gothaj a levné cigarety. Drobky mu padají na kolena, do klína, do mokré sešlapané trávy. Padají tiše a lehce, jako něco velmi starého, definitivního, jako právě odstřelený vysoký komín staré cihelny, která už nikomu neslouží.

Z amplionu u kolonády hraje nějaká cizokrajná písnička. Anglická. Smutná tak, že by se pod ní dalo lehnout.

Muž se pousměje. Takovým tím úsměvem lidí, co už nic moc kromě inkasa a důchodu nečekají, ale ještě chodí mezi ostatní, aby úplně nezvlčeli a nepovídali si s africkou fialkou na parapetu a rozšlápnutým pavoukem na chodbě, jenž nestihl svůj poslední závod doběhnout do cíle, pod papuči.

Naproti přes park kráčí žena v béžovém kabátu. Trochu kulhá. Přesto způsob, jakým kráčela parkem, v sobě pořád nesl zbytky nějakého vnitřního řádu. Ne už svádění – to z člověka opadne tišeji než mládí, zůstalo v ní něco jemného, po létech samoty, četby a lázeňských sezón.

Jako by její duchovní život nebyl tvořen velkými myšlenkami, nýbrž drobnými obřady přežívání. Usrkáváním minerálních pramenů z pitek. Tichým posedáváním před kolonádou. Posloucháním dechovky, kterou nikdy neposlouchala, ale nic jiného tu nehrají.

Jako by člověk při pohledu na ni na okamžik zahlédl staré lázně. Prvorepublikové odpoledne. Hedvábné rukavičky. Pomalé orchestry před vznosnými vilami. Známí herci, milovníci a krásné herečky na sezonních pobytech, bílé obleky, vznešené šaty. Lidé z dávných filmů posedávají na terasách hotelů, pomalu míchají kávu a tváři se, že času zbývá dost. Někde nad tím vším hotel Radun plný slávy, v Bílé čtvrti, s chodbami vonícími po leštěném dřevě, dešti a cizích samotách, hříšném milování.

Ta žena šla parkem právě s touhle dohasínající elegancí, jako doutník španělského starého proutníka sedícího před kavárnou, jehož jiskra už dávno není ohněm, ale tvrdohlavým zábleskem paměti, že kdysi hořel.

Nese v ruce kelímek kávy a vypadá dnes unaveněji než jindy. Jako bývají unavené prodavačky po dvanáctce nebo ženy po padesátce, které si ráno dlouho prohlížejí obličej v zrcadle a hledají tu jinou. A když ji nenajdou, zakopnou a natáhnou si postranní kolenní vaz.

Žena usedne na lavičku vedle muže, jemuž drobky umanutě nepřestávají mrholit z drsných mozolnatých dlaní.

Na okamžik se na něj podívá.

Jen krátce.

Ale v tom pohledu je cosi známého a důvěrného. Jako když dva lidé poznají stejnou porážku. Nedoběhli k papuči.

Písnička dál ševelí do studeného odpoledne. Něco o krásném životě.

Muž se zasměje nahlas. Přestane drobit. Až se holubi na střeše leknou.

„To určitě,“ zamumlá.

Žena poposedne. Povzdechne si. Chvíli mlčí. Pak si z kabelky vytáhne malou placatku a bez řeči mu ji podá.

A on, zvláštně nerozhozený, si otře ruce o kolena a přijme ji, jako se přijímá svaté přijímání nebo poslední cigareta před operací.

Nad parkem se pomalu stmívá. Kolonáda oprýskává a ještě stále si pamatuje hudbu. Ale z amplionů jsou to jen oděrky melodií, zapomenutá vzpomínka.

V trávě leží mokré listí.

A přesto má člověk na malý okamžik pocit, že by snad ještě mohl vydržet do zítřka.

AI hodnocení: 87 %

Vynikající miniatura, ve které se od počátku suverénně rýsuje silná nostalgie oprýskaných lázní po sezóně. Díky výtečné obraznosti textu a přesným přirovnáním je každodenní setkání dvou unavených lidí nabito emocemi z jejich nevyhnutelných osobních proher. Jednoduchý sdílený doušek alkoholu zosobňuje celou pointu smíření. Stylově sebevědomé vyprávění nepotřebuje dramatický děj, ukazuje spíše krásu pozvolného zastavení a vyrovnání se s vlastní stárnoucí existencí.

Silné stránky

Ohromující lyrická atmosféra
Zdařilá metaforika a neotřelá přirovnání
Citlivá práce se samotou a drobnými gesty

Slabé stránky

Občasná tendence k mírnému hromadění obrazů

Doporučení

V detailech více neubírat ani nepřidávat

Podrobný rozbor...

Téma a myšlenková hloubka:

85 %

Text se s vysokou citlivostí dotýká tématu stáří, vyčerpanosti a dožívání v pozdním odpoledni. Smutek a empatie pronikají do velké hloubky.

„Ale v tom pohledu je cosi známého a důvěrného. Jako když dva lidé poznají stejnou porážku.“

Styl a jazyk:

90 %

Znamenitý poetický styl. Silná vizuální a čichová přirovnání skvěle ukotvují náladu a prokazují autorův talent pracovat se slovem.

„Padají tiše a lehce, jako něco velmi starého, definitivního, jako právě odstřelený vysoký komín staré cihelny“

Koherence a logická soudržnost:

85 %

Miniatura je soudržná a tematicky zcela ucelená. Obraz pavouka z úvodu se vrací v logické vazbě uprostřed textu a tvoří symbolickou linku.

„Nedoběhli k papuči.“

Struktura a kompozice:

80 %

Z kompozičního hlediska dílo postupuje plynule od evokace prostředí do pomalého lidského sblížení, nevyhnutelně k utěšujícímu závěru.

„Žena usedne na lavičku vedle muže, jemuž drobky umanutě nepřestávají mrholit...“

Postavy a psychologie:

85 %

I když se jedná o archetypy na pozadí podzimu lidského života, jejich drobná gesta podávají věrohodnou zprávu o jejich samotě a únavě.

„Jako by její duchovní život nebyl tvořen velkými myšlenkami, nýbrž drobnými obřady přežívání.“

Děj a tempo:

75 %

Pomalé, uvolněné tempo perfektně souzní se samotným prostředím i s vnitřním rozpoložením obou aktérů. Skoro statický obraz podpořen detaily.

„V lázeňském parku už nehrají fontány“

Dialog a vypravěčský hlas:

80 %

Text je takřka bezeslovný. Drobná poznámka a mumlání nahrazují stránky vysvětlování. Vypravěč drží melancholický tón obratně.

„„To určitě,“ zamumlá.“

Atmosféra:

95 %

Suverénní navození stesku opuštěných lázní a pocitu zmaru, který se překlápí do miniaturní naděje. Čtenář téměř cítí vlhko a listí.

„Kolonáda oprýskává a ještě stále si pamatuje hudbu. Ale z amplionů jsou to jen oděrky melodií...“

Komentáře

0
deli 2. srpna, 14:11 @8hanka: Až dnes som natrafila na toĺkú krásu, predo mnou to v komentoch presne vyjadrili, ako by som t... Dekuji za krásný komentář. Ano, je dobře. 🙂❤️
8hanka 30. července, 1:31 1 Až dnes som natrafila na toĺkú krásu, predo mnou to v komentoch presne vyjadrili, ako by som to chcela i ja, keby som to vedela...dúfam, že už je lepšie...minulú nedeĺu bolo v neďalekých kúpeĺoch retrokočíkovanie, návrat do čias elegantných dám v krajkových šatách, klobukov, jemných rukavičiek, slnečníkov a nádhernych kočiarikov s vysokymi kolesami...
deli 19. května, 20:29 @mylenka: Tenhle svět pomalu mizí...škoda. Elegance se nedá vytetovat 🙃 Elegance opravdu ne. Přesně jsi to trefila. Ještě jednou děkuji za dnešní milé reakce...:-)
mylenka 19. května, 15:42 1 Tenhle svět pomalu mizí...škoda. Elegance se nedá vytetovat 🙃
deli 17. května, 10:00 @Zeanddrich E.: Opět moc hezké :) (a vzpomněl jsem si zde na dámu v oděvu (snad) z druhé půlky 19. století ... Tak to je krásný moment, to tvoje setkání v Praze, který je uchopitelný i do malé povídky. Zprvu jsem si myslela, že popisuješ Otvírání pramenů v Luhačovicích, tam bylo mraky lidu právě v těchto dobových kostýmech. A děkuju..:-)
Zeanddrich E. 16. května, 21:23 1 Opět moc hezké :) (a vzpomněl jsem si zde na dámu v oděvu (snad) z druhé půlky 19. století - klobouk s ozdobou, ..., těsně přiléhavá sukně (kostýmek), ..., plášť, rukavičky, ..., snad i dlouhý deštník v pravé¨ruce...), Šla s ..civilně oděným mužem, ..., a potkal jsem je minulou neděli večer v podloubí mezi Malým náměstím a Staromákem, když jsem cca před dvacátou druhou šel z kostela... (člověk bez fotografické paměti po pár dnech už neví, který detail mu dokreslila ..jen jeho představivost... :) )
deli 15. května, 10:05 @kort: jen těm levným cigaretám nevěřím... :) Pravda, já se v těch cigaretách nevyznám. Oni nejsou teď většinou levné?..:-)) Díky, korte.
kort 15. května, 6:54 2 jen těm levným cigaretám nevěřím... :)
deli 14. května, 10:27 1 @KK: @deli @Janina6 Zatím jsme o těch výběrech mluvili jen mezi správci a chtěl jsem nejdřív vidět... Děkuji za reakci. Myslím, že by bylo fajn, aby ovýběrovaná díla se zviditelnila víc, takto zapadnou. A je tu spousta autorů, kteří píší výborně, díla jsou kvalitní, ale nejsou vidět.
deli 14. května, 10:24 @Kočkodan: Měl jsem na malý okamžik pocit, že bych snad ještě mohl vydržet dál číst i do zítřka. Ale troch... Děkuji, Kočko..:-) Potěšení na mé straně.
deli 14. května, 10:23 @alt: padajúce 'drobky' a odstrelený komín ... pôvabné*** Děkuji za zastavení..:-)
K KK 14. května, 4:02 3 @Gora: O výběrech by se mohl zmínit Karel, jeho návrh výpočtu, jak lze dát výběr /a může jej dát kdokoli... @deli@Janina6 Zatím jsme o těch výběrech mluvili jen mezi správci a chtěl jsem nejdřív vidět, jak se současný systém osvědčí. Ale nejlepší asi bude to dále prodiskutovat veřejně, tak to sem během pár dní vložím.
Kočkodan 13. května, 23:32 2 Měl jsem na malý okamžik pocit, že bych snad ještě mohl vydržet dál číst i do zítřka. Ale trochu normálněji vyjádřeno – i mně se tvoje prozaická miniaturka moc líbila. (a to nepíšu ze slušnosti) ;-)
alt 13. května, 21:29 2 padajúce 'drobky' a odstrelený komín ... pôvabné***
deli 13. května, 21:24 ×1 4 Jej, co se tu prodává nebo kupuje? Můžu potom směnit hvězdičky za levné cigarety a placatku rumu jako stravenky?..:-) Systém výběrů mi zatím zůstal skrytý. Dala jsem tady asi dva, a moc jsem si to užila, cítila jsem se tak nějak vážně a důležitě, ale pak jsem ten výběr nikde neviděla zohledněný, což mě mrzí, ale má to tady svoje pravidla, respektuji. Jani, ve svízeli řečeno Skácelem "že i bolest, která se neříká, je menší, když vedle ní někdo mlčí". Ale já bych do toho fčil tak kopla ale...Děkuji. Bene, tož na zdraví, ještě mi tu krapet zbylo..:-) Děkuji. Lidy, děkuju moc. Mně se zase líbí tvoje poezie a myslím, že je to mnohem těžší napsat než prózu. Goro, no jo, je to trochu o mně, to ty vazy mi lámou vaz. Děkuji za hezkou kritiku. Květoňku, děkuju ti taktéž.
Gora 13. května, 21:12 @Janina6: Tumáš. To jsou ale blbý pravidla. O výběrech by se mohl zmínit Karel, jeho návrh výpočtu, jak lze dát výběr /a může jej dát kdokoli/ je sice složitější, ale má celkem logiku...
Janina6 13. května, 20:58 2 @Gora: Předkomentátoři se trefili. Text je mimořádný hlavně metaforami. Citově hodně silný, styl psan... Tumáš. To jsou ale blbý pravidla.
Gora 13. května, 20:41 10 Předkomentátoři se trefili. Text je mimořádný hlavně metaforami. Citově hodně silný, styl psaní živý, čtenář se snadno vžije do toho okamžiku, kdy je "po sezóně". Naděje celkem nečekaně vystřídá stav zoufalství. Hledám kradmo i mezi řádky, a tu: A když ji nenajdou, zakopnou a natáhnou si postranní kolenní vaz. --- Za mě výběr! Aby mohl být udělen, potřebuje tato vážně míněná kritika několik hvězdiček, autorova se nepočítá. Přidá se někdo?
Květoň Zahájský 13. května, 19:59 4 Tohle je obraz nakreslený slovy.
Lída 13. května, 19:04 3 vždycky, když vidím tvůj nick, tak si říkám, když jsi v prdeli, dej si tyčinku deli a přečti si text od deli -.... přidávám se k předcházejícím komentujícím, krásný text
Benetka 13. května, 18:57 1 @Janina6: Popsala jsi strašně fajn okamžik. Jako by, když jsme v pr. .i dva, už to nebylo tak nesnesitelné ;... souhlas
Benetka 13. května, 18:56 4 A co teď?! Teď... Si dáme deli! Úžasný text!!!
Janina6 13. května, 18:27 5 Popsala jsi strašně fajn okamžik. Jako by, když jsme v pr. .i dva, už to nebylo tak nesnesitelné ;) A máš tam nádherné metafory.