Ú: Děti dovnitř, smetí ven,

„Logistika s úsměvem!“

Děti dovnitř, smetí ven,

stále stejných vteřin den.

Nehybný vzduch se pohnul v záclonách,

kyvadlo hodin zůstalo dávno stát.

Odvahu měřím přesně na miskách vah,

poličku slávy přikryl vlídný prach.

V marketu koupím to co každý chce,

a s proviantem i papír na wc.

Tak léta běží a život míjí nás,

vrchem to pošlem tam, ven spodem zas.

R1: Jsem spokojený.

Jsem spokojený!

Normálně spokojený!!

V rachotě řádný výkon odvádím,

než rest vyžehlím a hypo zaplatím.

Jsem „Otec roku“ a ptám se kdo je víc?

sám sobě říkám: „Hochu, no tě pic!“

Vracím se v sedm, někdy před sedmou

a moje prsa se hrdě pýchou dmou.

Na dobrou noc pak budíme partaje,

když na Oscara žena zahraje.

R1: Jsem spokojený...

MR: Zajistit zdroje, teplo, bezpečí,

chlapi ti přece nikdy nebrečí!

„Chlapi ti přece nikdy nebrečí“,

řeknu a sám se o lži přesvědčím.

R2: Jsem spokojený?

To ani málo.

Spokojený?

Co se to stalo?

Jsem spokojený?

Normálně spokojený...?