opravdu temná pohádka?
Dušičky
Další z povídek, které patří ke Včelařce jako jedna z mnoha z minulosti postav. Ale myslím, že snadno čitelná i bez jejich znalosti.
Řeka dávala obživu, zúrodňovala pole - jindy zabíjela nebo se přehnala divokou povodní přes vesnice a svévolně vklouzla do úplně nového řečiště.
S takovou silou jste se nemohli dohodnout.
Mohli jste jen doufat, že si ji nakloníte.
První, kdo začal věřit v ducha řeky, byli rybáři. Na vodě trávili víc času než kdokoli jiný a hodit kus chleba do hlubiny a doufat v úlovek a šťastný návrat domů byla rozumná životní strategie.
Stvoření řeky je dlouho pozorovalo ode dna. Od okamžiku, kdy procitlo k vlastnímu vědomí, dýchalo v rytmu vodního toku a prohánělo se v proudech. Lidé byli… zvláštní okolnost. Nejblíž se k sobě dostali tehdy, když klesali ke dnu a unikal z nich život. Tehdy se jich chytalo dlouhými, studenými prsty a zvídavě si je prohlíželo. Smrt je neděsila, nedojímala ani netěšila. Utonulí se jen v té chvíli stávali součástí podvodního světa – patřili mu.
Bílé, poloprůhledné duše, které je opouštěly, mizely kdesi v modré výšce. Ty ho nezajímaly.
Bylo by bezpečné zůstat tam dole, ale mezi řekou a břehem probíhal neustálý rozhovor. Ani tohle stvoření, ještě neznalé slov, tomu dialogu nedokázalo uniknout.
Občas jen pozorovalo volavky v rákosí. Vysocí šedí ptáci pátrali po kořišti žlutýma pozornýma očima a obezřetně našlapovali v mělčině. Svázaní s vodou, přesto nebyli jejími vězni.
Chci rozumět.
Stvoření je sledovalo se závistí, pro kterou nemělo jméno.
Jednou uslyšelo nový zvuk. Pod hladinou zněl tlumeně, ale přesto mu vyrazil dech. Muselo se podívat blíž.
Na břehu sedělo děvče a zpívalo nějakou písničku. Nešlo o slova, o hlas ani o ni. Šlo o tu melodii. O hudbu, hrubou a neumělou, skrytou za tím vším.
Z vody ji pozorovaly dvě temné oči. To bylo poprvé, kdy v nich něco, co nepatřilo řece, probudilo hlad.
Chci rozumět.
“Pojď od vody!”
Písničku přetrhl ostrý rozkaz stařeny, která se sem belhala od vsi. Děvče i vodní duch sebou trhli, ani jeden z nich takové vyrušení nečekal.
“Ještě tě stáhne vodník pod vodu, ty hloupá, pojď už!” hubovala děvče stařena a to se poslušně zvedlo a odběhlo za ní.
A v chladu pod hladinou někdo zalapal po dechu. Měl jméno.
Od té chvíle se vodník nedokázal doopravdy odtrhnout od břehů, občas se dokonce odvážil i na ně, do neznámého nepohodlí sucha a ostré trávy. Sbíral hudbu jako korálky. Teď, když věděl, co má hledat, byla všude - a všude byla s lidmi. Zpívaly ženské na poli i děcka na mělčině, rybáři si pobrukovali v loďkách, kluci hráli na vrbové píšťalky. Když jednu takovou odhozenou hračku vodník našel, nepustil ji z ruky, dokud na ni nedokázal zopakovat všechny melodie, které se už stihl naučit. Pak konečně podlehla vodě a zničila se.
Jednoho večera se u vody usadili muzikanti. Netušil odkud přišli a proč, ale hráli – snad jen sami sobě pro radost. Neměli nic než roztodivné kusy dřeva a bubínky s nataženou kůží, ale nedalo se to srovnat s ničím, co vodník zatím kdy slyšel.
Bylo to jako proud potoka, když spěchá k řece.
Jako když se valí povodeň.
Jako když se protrhne nebe a vodní clona spojí na chvíli zemi, nebe a řeku v jedno.
Teď už slovo závist znal. Ta hudba nebyla ve věcech, které používali. Žila přímo v nich.
Chci rozumět!
Když se jeden z muzikantů rozhodl jít si zaplavat, nebyla to vodníkova vina, že si vybral místo se zrádným proudem. Bylo to ale jeho rozhodnutí, že už nevyplaval ven. Taková přece byla pravidla: vodník směl člověka stáhnout pod hladinu.
Doširoka otevřené oči umírajícího ho nezajímaly ani v nejmenším. Jen to, co přišlo po nich: poloprůsvitná duše, která opustila tělo a ještě teď se chvěla tím, čím mladík žil. Hudbou. To bylo poprvé, kdy ji nenechal uniknout. Zatímco tělo klesalo do temné hlubiny, lapil duši vodník do rukou. Rozhodným pohybem si ji nacpal do úst a pokusil se ji sníst. Jenže duše bojovala a drala se ven, až ho donutila ji vyplivnout.
Téměř unikla - ale kostnaté prsty ji znovu sevřely.
Vodní duch a drobná, rozezlená duše sváděli boj uprostřed říční vody a nebylo jisté, kdo vyhraje. Nakonec vodník nahmatal v písku na dně velkou škebli a duši v ní s klapnutím zavřel.
A pak seděl, držel ji v obou rukách a srdce mu uhánělo jako o závod.
Duše muzikanta se stále ještě snažila dostat ven.
Až po chvíli sklopil pohled ke svým rukám. Pořezané od ostrých okrajů škeble slabě krvácely.
Zabít ale dokázaly bez zranění.
Nakonec škebli odhodil nejdál jak dokázal. Osvobozená duše bleskurychle zmizela kdesi u hladiny.
Ale vodník pak ještě dlouho zůstal sedět na místě a chvěl se po celém těle.
Chci rozumět…
Přání dokážou bolet.
AI hodnocení: 84 %
„Dušičky“ jsou mimořádně zdařilou prozaickou miniaturou, která na malém prostoru rozehrává hluboký a emocionálně rezonující příběh. Text vyniká originálním a psychologicky propracovaným pojetím mýtu o vodníkovi, který je zde přetvořen v tragickou postavu toužící po porozumění a umění. Největší síla díla spočívá v jeho poetickém jazyce, silné obraznosti a mistrně vykresleném vnitřním vývoji hlavního hrdiny. Navzdory drobným logickým zkratkám v jeho fyzické proměně se jedná o myšlenkově bohaté a stylisticky vytříbené dílo, které zanechává silný a trvalý dojem. Jde o text s vysokou uměleckou hodnotou, který svědčí o velkém talentu autora.
Silné stránky
Vynikající psychologická charakterizace a vývoj hlavní postavy.
Originální a myšlenkově hluboké pojetí folklorního mýtu.
Kultivovaný, poetický jazyk a silná obraznost.
Sevřená a funkční kompozice s působivou gradací.
Zpracování univerzálních témat (touha po umění, ztráta nevinnosti).
Slabé stránky
Přechod od abstraktního stvoření k fyzické bytosti je mírně skokový.
Závěrečná věta působí ve srovnání se zbytkem textu lehce aforisticky a explicitně.
Doporučení
Zvážit jemnější rozpracování fyzické manifestace vodníka, aby byl jeho přerod plynulejší.
Prozkoumat možnost nechat závěr více otevřený a méně explicitní, aby plně rezonoval s lyrickým tónem celého textu.
Zachovat a dále rozvíjet unikátní styl kombinující baladickou atmosféru s hlubokou psychologickou sondou.
@blackbeeno3569: Děkuju, ale nemáš úplně pravdu 😌 onehdy jste mě s weliskou nad jedním úvodem Včelařčiny kapitol... Ale jo, nějakou drobnost ti občas vytknu s velkou chutí 😂 |
@Janina6: Dostala jsem avízo a se zájmem si přečetla celou diskusi. Blackbeeno je jednou z mála autorek... Děkuju, ale nemáš úplně pravdu 😌 onehdy jste mě s weliskou nad jedním úvodem Včelařčiny kapitoly pěkně prohnaly nad formulací - ale jak jsem byla rada, když jsem ten lepší tvar fakt našla ❤️ |
Dostala jsem avízo a se zájmem si přečetla celou diskusi. Blackbeeno je jednou z mála autorek, které když čtu, mám úžasně uklidňující pocit, že tady někdo umí výborně zacházet s češtinou, že si můžu jen vychutnávat čtení a nebýt ve střehu, kdy mě uhodí do oka nějaký blábol či neobratnost. Samotné postavy, jejich vývoj a činy mě mnohdy překvapují, ne vždy se s nimi můžu ztotožnit, ale ráda "přistupuji na hru" a nechám se vést, vždycky je to zážitek, někdy mě donutí přemýšlet... Myslím, že nějak tak má opravdu dobrý text fungovat. Sama jsem velkou příznivkyní práce na textu, úprav, škrtání a přepisování. Moje rukopisy vypadají příšerně :D Ale zrovna u této autorky mám pocit, že není co vylepšovat. A konkrétně u Dušiček zrovna první odstavec, který by Jiří "zrušil', mi přijde jako povedený úvod. Zrovna tak poslední dvě věty, obě mají v textu svůj význam a patří k pointě příběhu. Znovu jsem celou povídku ráda přečetla a kouzlo trvá. Díky, Black. |
@blackbeeno3569: Nechápu, o čem mluvíš. Pro srovnání uvádím v předchozím komentáři můj původní text následovan... To jsem si všiml až dodatečně, ale není uveden celý kompletní text a kompletní má úprava. Ale to je naprosto nepodstatné. Podstatný je způsob i záměr mé komunikace i tvé původní reakce, obojí bylo v pořádku. Nerozumím tvému počínání. Musím však připustit, že jsem změnil, podle tvých ukázek i smysl, třeba Ježíšek, z nepochopení, ale stále je to naprosto slušný i potřebný dialog nad tvorbou. Původně jsem, když jsem tvrdil, že neměním smyl, měl jsem na mysli poezii, tam to opravdu nedělám. Ale znovu, za sebe bych se styděl, kdybych takto chtěl dokazovat komukoliv, jak nevhodně zasahuje do mých děl. Spíše půjde o to, že ti kritická zpětní vazba ne příliše sedí. A více zde nemíním ztrácet čas. Mé komentáře jasně dokumentují můj přístup, stejně jako tvé, a to třeba právě u Dušiček. |
@a2a2a: Bohužel, v korespondenci se objevuje jen má úprava a nikoliv původní, takže nemohu srovnat. Al... Nechápu, o čem mluvíš. Pro srovnání uvádím v předchozím komentáři můj původní text následovaný citací tvé úpravy. |
@blackbeeno3569: S citacemi, myslím, že pro kontext to stačí. Nejde o moji "interpretaci". Napřímo mění... Bohužel, v korespondenci se objevuje jen má úprava a nikoliv původní, takže nemohu srovnat. Ale díky, že jsi mi to připoměla. Celá ta naše diskuse je velmi korektní, zdůrazňuji - velmi korektní, a to z obou stran. Co já bych za to dal, kdyby někdo takto diskutoval nad mými věcmi. Dost mne překvapuje, že ji zde uvádíš jako argument, tím spíše, že tam schází pro srovnání původní verze. |
@a2a2a: Díval jsem se, že Moranu ve svém profilu nemáš. Jestli to máš někde zálohované, byl bych rád... S citacemi, myslím, že pro kontext to stačí. Nejde o moji "interpretaci". Napřímo měníš charakterizaci hlavní postavy a vyznění textu (krom nějakých drobnějších věcí). Ilustroval jsi tím to, že ti text připadal nevhodný pro děti a měl jsi potřebu ho změkčit - vedli jsme o tom spolu osobní korespondenci, najdeš to tam, stejně jako moji argumentaci, proč mi tato úprava nepřipadal vhodná. Ukázky: I. „Nepotřebuji plášť,” naklonila Morana hlavu ke straně, „jsem sama Zima.” „Není pro tebe,” odpověděla tkadlena a dál pokračovala v práci, „je pro dítě.” Morana se usmála a protože nosila mnoho tváří, za podobou ženy prosvitly rysy umrlce. Pomatená stařenka ji pobavila: „Jsem srdce Zimy. Já život nedávám. Já ho beru.” přepis: Pomatená stařenka ji pobavila: “Jsem srdce Zimy. Nejsem tu, abych někoho zahřívala, ale naopak, dětem, které se nedbale oblékají a chodí bez čepice, naháním mráz, až jim uši červenají." II. Děvčátko rostlo, milované a opečovávané, až vyrostlo v dívku. Dívka stále nosila vlněný plášť, i když se před chladem nepotřebovala chránit. Stala se pastýřkou Moraniných bouří a každou zimu vedla těžké mraky plné sněhu do světa. Dluh byl splacen, dar vyrovnán darem. přepis: Děvčátko rostlo, milované a opečovávané, až vyrostlo v dívku. Dívka nosila vlněný plášť stále, i když se před chladem nepotřebovala chránit. Stala se pastýřkou Moraniných vánic, aby se děti po celém světe mohly koulovat a stavět sněhuláky a Ježíšek na saních rozvážel dárky. ------------------------------------ Dále ke tvé původní kritice Dušiček, kompletní komentář co proč a jak: Největší předností textu je fantazie, časté lyrické nádechy a vyznění. S ústřední myšlenkou by se dalo ještě více pracovat, ale přesto zaznívá naplno.
V povídce by se dalo škrtat, zejména v úvodu, kde dokonce vnímám nelgický proud tvrzení - působí jako potok se záplavou a průtrží. Celý první odstavec je navíc, působí upovídaně.
Ale opakuji, je to velmi hezký základ pro skutečně krásnou lyrickou povídku,
Závěrečné dvě věty jsou hodně navíc, hodně, ta předposlední ...chci rozumět... je v textu už obsažena explicitně i obsahově.
Také by se daly lépe a souvisleji propojit epizody se zpívajícím děvčetem a muzikanty.
Shrnuto - výtečná fantazie a rezervy, poměrně velké ve formálním zpracování.
Opomněl jsem ocenit ještě jeden pozitivní rys, cit pro rytmus vět. ten by ti měl pomoci k omezení nadbytečných pasáží.
|
@blackbeeno3569: Kontext doplním stručně: už dříve jsi mi přepis jiného textu poslal a nešlo jen o škrty balastu... Díval jsem se, že Moranu ve svém profilu nemáš. Jestli to máš někde zálohované, byl bych rád, poprosím, zda bys oba texty, tedy ten tvůj a pak posléze můj mi poslala třeba do zpráv. Nevěřím, že bych takovým způsobem něco měnil. Tvá interpretace je něco jiného. A nejde o to, zda píšeme odlišným stylem. Stále musím připomínat, že komentuji svědomitě, ne jednostranně, a jen tak na okraj, kdybych hlasoval v povídkové soutěži, dal bych ji na 2. místo. |
@a2a2a: Marná diskuse, když nejsi ochotna vnímat, že mé úpravy nejsou nic jiného než názorná ukázka mýc... máš pravdu, márná, nebyla by, kdyby o to někdo stál... |
@verulinda: Mně se nemusíš omlouvat, reagovala jsem jen na to co jsem si přečetla v komentářích, ty jsi napsal... @blackbeeno3569: Kontext doplním stručně: už dříve jsi mi přepis jiného textu poslal a nešlo jen o škrty balastu... Marná diskuse, když nejsi ochotna vnímat, že mé úpravy nejsou nic jiného než názorná ukázka mých připomínek. |
@a2a2a : Omlouvám se, ale co jsi napsala, je diplomaticky řečeno - nedorozumění. Nechtěl jsem přepisovat... Mně se nemusíš omlouvat, reagovala jsem jen na to co jsem si přečetla v komentářích, ty jsi napsal, cituji:... že jsem měl chuť ti ho přepsat - seškrtat a poslat. Když něco přepíšeš, seškrtáš, tak to asi změníš ne? Ty bys byl rád, kdyby ti někdo tohle napsal o tvém textu, že ti ho přepíše a seškrtá? To určitě ne, že.Ona je autorkou textu a zodpovídá si za něj, ne ty. Já taky nemám ráda, když mi někdo mění to, co jsem napsala, a to si nemyslím, že jsem dobrá, ale píšu. Můžeš se vyjádřit, dát rady, ale ne to ostatní. Dávej jí rady,ale nech ji psát, ať dál sama v psaní roste. A já jsem nic nenaznačovala. To je všechno co k tomu řeknu. |
@a2a2a: Omlouvám se, ale co jsi napsala, je diplomaticky řečeno - nedorozumění. Nechtěl jsem přepisovat... Kontext doplním stručně: už dříve jsi mi přepis jiného textu poslal a nešlo jen o škrty balastu, ale o kompletní změnu vyznění textu i charakteru postavy (Morana, která bere život kontra tvoje Morana, která mrazem štípe do uší; baladický závěr se zrodem ducha bouří vs děti se koulovaly a přijel Ježíšek). To konstatuju jako fakt. Máme odlišné styly i cíle. Dušičky považuju za hotové a v této podobě u nich zůstanu. |
@verulinda : nebudu se plést do hodnocení a komenářů, jen chci říct po jejich přečtení, že si protiřečíš... Omlouvám se, ale co jsi napsala, je diplomaticky řečeno - nedorozumění. Nechtěl jsem přepisovat, ale na jejím vlstním textu vyznačit škrty nadbytečných slov, jak jsem to mnohdy učinil v minulosti, aby bylo patrné, jak text by mohl vypadat. Prakticky nikdy, a udělal jsem to určitě alespoň 50x, jsem neměnil obsah, pořadí vět, stylizaci až na bezvýznamné drobnosti, ale čistil text od balastu pro lepší rytmus. Po ironické reakci autorky jsem se svého záměru vzdal a to krom jiného proto, protože se mi text líbil a chtěl jsem přispět k jeho kultivaci, ostatně jsem nikdy nikomu nic nevnucoval. Takže si rozhodně neprotiřečním. Je třeba vnímat kontext. A naznačovat nepřímo, že bych chtěl snad měnit myšlenky, atd. Tak to je příliš. |
@a2a2a: Nevím sice, proč máš potřebu psát domněnky, že si myslím, že můj způsob psaní je lepší, ale tv... @a2a2a: Nevím sice, proč máš potřebu psát domněnky, že si myslím, že můj způsob psaní je lepší, ale tv... nebudu se plést do hodnocení a komenářů, jen chci říct po jejich přečtení, že si protiřečíš, cituji: ...Nemíním nic přepisovat, a už vůbec nemám tu potřebu.... Ale věděl jsem, že bys to nepřijala. Tím nemám na mysli, že bys nechtěla opisovat. /cože? nechtěla opisovat?, no páni!/ tak proč jsi v předchozím komentáři psal tohle: Tvůj text mne natolik chytil, že jsem měl chuť ti ho přepsat - seškrtat a poslat. Nemáš potřebu, jen máš chuť? Text jsi přece nenapsal ty, jsou to její myšlenky, její slova, tak proč ho přepisovat a proč se hádat? Tomu fakt nerozumím a vůbec se mi to nelíbí. |
@lastgasp: Chtěl bych jen připomenout, že žádného plivunutí jsem se nedopustil.To je naprosto nesprávn... Takže konkrétní vysvětlení tvého NEplivnutí? |
@a2a2a: Cením si tvé snahy nenafukovat zbytečné, ale pokud si lagstap něco myslí, ať to odůvodní, plivunut... Chtěl bych jen připomenout, že žádného plivunutí jsem se nedopustil.To je naprosto nesprávné vyjádření. |
@blackbeeno3569 : Já už bych to nechala. Myslim, že lépe se v tom víc nenípat. @blackbeeno3569 : Já už bych to nechala. Myslim, že lépe se v tom víc nenípat. Cením si tvé snahy nenafukovat zbytečné, ale pokud si lagstap něco myslí, ať to odůvodní, plivunutí je snadné. Očekával bych, že mé komentáře spíše ocení, nejsou ani v nejmenším urážející či jednostranné a na rozdíl od naprosté obrovské většiny zdejších mnohem konkrétnější. |
@lastgasp: Proč ta arogance a nabubřelost? Jsi trochu mimo mísu. Já už bych to nechala. Myslim, že lépe se v tom víc nenípat. |
@lastgasp: Proč ta arogance a nabubřelost? Jsi trochu mimo mísu. kde spatřuješ mou nabubřelost a aroganci? |
@a2a2a: Nevím sice, proč máš potřebu psát domněnky, že si myslím, že můj způsob psaní je lepší, ale tv... Proč ta arogance a nabubřelost? Jsi trochu mimo mísu. |
@blackbeeno3569: Pokud máš potřebu můj text přepisovat, tak prosím :) je tu volně k dispozici, hra s textem nen... Nevím sice, proč máš potřebu psát domněnky, že si myslím, že můj způsob psaní je lepší, ale tvá sebereflexe mluví. Každý, kdo si přečte můj komentář, si učiní obrázek o tom, zda jsem nebo nejsem soudný a rozhodně mé komentáře mají jiný tón než tvé. Nemíním nic přepisovat, a už vůbec nemám tu potřebu, zdůvodnil jsem to už v předchozím komentáři. Potěším tě, nebudu se k tvým textům nadále vyjadřovat. Nestojí mi to za to. |
@a2a2a: Reaguješ už podruhé s jistým nepochopením. Mé hodnocení opravdu nesouvisí s tím, jaké inkoustov... Pokud máš potřebu můj text přepisovat, tak prosím :) je tu volně k dispozici, hra s textem není něco, co bych ti mohla nebo chtěla zakazovat. Směle do toho. klidně jsem potom otevřená argumentaci, proč každý z nás zachází s textem tak či onak. jenom prosím uberme plynu na představě, že tvůj způsob psaní je ten správný a já mám do něj snad “dospět”. Je jiný než můj, nic víc, nic míň. |
@blackbeeno3569 : Ahoj, moc děkuju za čas a poctivost při kritice téhle povídky. Za výtky i chvály. Zároveň s... Reaguješ už podruhé s jistým nepochopením. Mé hodnocení opravdu nesouvisí s tím, jaké inkoustové krve jsme. Mimochodem, když už bych se měl vyjádřit ke krvi, máme téměř shodnou skupinu v tom smyslu, že lyrickou prózu mám hodně rád a kdysi jsem k několika podobným textům dospěl, ostatně i má zde přítomná Korunka je obdobná. Tvůj text mne natolik chytil, že jsem měl chuť ti ho přepsat - seškrtat a poslat. Ale věděl jsem, že bys to nepřijala. Tím nemám na mysli, že bys nechtěla opisovat. Má velký potenciál. A třeba časem se do něj pustíš znovu a vybrousíš do podoby, kterou si zaslouží. Za mne určitě tip. |
@a2a2a: Největší předností textu je fantazie, časté lyrické nádechy a vyznění. S ústřední myšlenkou by s... Ahoj, moc děkuju za čas a poctivost při kritice téhle povídky. Za výtky i chvály. Zároveň si myslím, že my dva jednoduše nejsme jedné inkoustové krve a asi si prostě ne vždy porozumíme... Ale to nevadí. V rozmanitosti přístupů je krása. Díky, něco si z toho beru. |
Největší předností textu je fantazie, časté lyrické nádechy a vyznění. S ústřední myšlenkou by se dalo ještě více pracovat, ale přesto zaznívá naplno. V povídce by se dalo škrtat, zejména v úvodu, kde dokonce vnímám nelgický proud tvrzení - působí jako potok se záplavou a průtrží. Celý první odstavec je navíc, působí upovídaně. Ale opakuji, je to velmi hezký základ pro skutečně krásnou lyrickou povídku, Závěrečné dvě věty jsou hodně navíc, hodně, ta předposlední ...chci rozumět... je v textu už obsažena explicitně i obsahově. Také by se daly lépe a souvisleji propojit epizody se zpívajícím děvčetem a muzikanty. Shrnuto - výtečná fantazie a rezervy, poměrně velké ve formálním zpracování. Opomněl jsem ocenit ještě jeden pozitivní rys, cit pro rytmus vět. ten by ti měl pomoci k omezení nadbytečných pasáží. |
Počítáme s tebou do Nominací s touto minipovídkou... soutěž proběhne cca od poloviny prosince do konce měsíce. Díky za účast. |
@Janina6: Nepohádka. A temná. Ale pěkná ;) ”nepohádka” mi přijde jako výstižný žánr:) |
Komentáře